Sample Menu

Sample Module

Lorem Ipsum is simply dummy text of the printing and typesetting industry. Lorem Ipsum has been the industry’s standard dummy text ever since the 1500s, when an unknown printer took a galley of type and scrambled it to make a type specimen book.

Drogy nás mohou dovést k závislosti, jejíž průběh bývá mnohdy připodobňován ke spirále, v níž se člověk může propadat stále hlouběji a hlouběji. Na jejím začátku stojí experimentace či, rekreační užívání, jež vede k závislosti v přímém vztahu s užívanými drogami. Konec této spirály je definován jako ztotožněním se s drogou - droga je „já“ a „já“ se stává drogou. Složitost osobnosti je v onen moment utvářena a ovlivňována především návykovou látkou, aktivitami, které jsou spojeny buď přímo s užíváním drog, nebo se získáváním látky či prostředků k jejímu dosažení. To znamená, že aktivní přístup k životním událostem, k překonávání překážek, či stresu (spojený s rozvojem osobnosti) je uživatelem zaměněn za pasivní uvolnění tenze pomocí drogy, zatímco - jeho veškerá aktivita bývá pak postupně zaměřena na činnosti spojené s jejím opatřováním. Hlubokou závislost ovšem předchází mnohé rozhodnutí i podmínky bio-psycho-sociálně-spirituální. Pracuji v léčebně pro mladistvé uživatele drog. Pokud se mě zeptáte, proč mladí lidé užívají drogy, jaké důvody je k tomu vedou, odpovím, že pochopitelně pro ten slastný a opojný pocit, který jim poskytuje odlehčení od těžkých životních zkušeností. Cítí se být hezčí, štíhlejší, chytřejší, společenštější, schopnější; drogy otupují bolest, zbavují pocitů viny, nepatřičnosti či obav ze selhání. Droga pro ně v prvních okamžicích znamená především záchranu sebeúcty, a navíc bývá domnělým řešením jejich komplikované situace. Ovšem záchrana v podobě uvolnění a částečného zapomnění na těžkosti vydrží jen krátkou dobu, neboť postupně si začne droga sama diktovat a určovat pravidla. Obrazně řečeno, nejprve je to jako jízda na horské dráze, z níž je ovšem složité vystoupit. Vztahy Představte si, že se ocitáte v situaci, kdy nejste schopni zařadit se mezi spolužáky, hodiny trávené ve škole vás moc neoslovují, k vyučujícím nemáte důvěru a doma vás čekají problémy. Mladiství mají obvykle v podobné situaci nechuť se angažovat, vysvětlovat či, jakkoliv odhalovat své vnitřní pocity a psychické pochody, a to především ze strachu z hodnocení. I když začne být okolí jasné, že věci nejsou zcela v pořádku, při pokusu si promluvit s dospívajícím vznikne mnohdy další konflikt, jehož účastníci se obvykle cítí ještě více nepochopení či zoufalí. Tento druh vznikajícího napětí oslabuje sílu mladistvého odolávat touze po rychlém uvolnění, již drogy všeobecně poskytují. Pokud dospívající k droze, jež mění vnímání, přistoupí, umožní pozitivně prožívat sebe sama a přitom otupí ostří psychické bolesti, nalezne svět, ve kterém se může začít pomalu ztrácet. Mladiství dávku drogy postupně zvětšují. Zatímco, dříve užívali drogy pouze víkendově, v současnost je to již několikrát týdně a to stojí mnohem více peněz. Rychle přijdou první krádeže a s nimi i stud. Ten však rozptýlí drogou a tak se začne soukolí sílící touhy po návykové látce roztáčet. Ovšem netrvá to dlouho a droga přestane fungovat jako na začátku. Objeví se pocity studu, hanby a selhání, jež nelze rozehnat a tak se mladiství uchýlí ke zvětšení dávky, či dokonce v některých případech zvolí silnější druh návykové látky nebo přistoupí k nitrožilní aplikaci. Tento koloběh se několikrát zopakuje a mezi tím se problémy prohlubují. Propadání se spirálou závislosti má mnohá další úskalí. Dospívajícího osloví atmosféra komunity, ve které jsou návykové látky středobodem dění. Komunita lidí, kteří berou drogy, bez váhání a s otevřenou náručí přijme každého, kdo o to stojí. Chceš něco zažít? Chceš už konečně začít žít naplno? Máš problémy? Nebo se snad necítíš být mezi svými vrstevníky na správném místě? Podobné otázky se mohou objevit a subkultura uživatelů drog na ně většinou umí odpovědět. Jsou různé způsoby, jakým se mladiství k drogám, respektive ke skupině uživatelů dostávají. Mohou je oslovit starší muži, nebo starší chlapci před školou a nabídnout jim, samozřejmě na zkoušku, drogu. K drogám se rovněž dostávají na různých diskotékách, tekno party, open air festivalech apod. Podle mého názoru je však častější způsob, kterým se přiblíží k droze seznámení se, nebo známost se spolužákem či kamarádem, který drogy již užívá. Mladiství, kteří se rozhodnou užívat drogy, obvykle mají konflikty se spolužáky, se svými pedagogy, nebo¨v opačném extrému o ně jednoduše nemají zájem. Vysvětlení, že jsou pouze pod vlivem biologických změn, že je to příčina dospívání, často je zmiňována puberta, je podle mého názoru velmi zjednodušující. Rodinné těžkosti mohou být pro mladistvého natolik zahlcující a zavalující, že se s nimi jen těžko může vyrovnat. Často je nucen být u věcí a řešit situace, které přísluší dospělému, ale nikoli člověku, který teprve hledá svou podobu a vytváří si svou osobnost, sbírá zkušenosti a díky nim i odvahu a sebevědomí potřebné k řešení podobných situací. Takový člověk potřebuje podporu, radu, povzbuzení k činnosti. Ne odpovědnost za okolnosti, které mu nepřísluší. Dramatické životní příběhy rodin, ve kterých se odehrává násilí, alkoholismus, kde se vyskytují drogy, časté hádky, boje mezi jejich členy, kde rodiče často střídají partnery, dostávají děti do bezvýchodné situace. Na druhém břehu stejné řeky se pak nacházejí rodiny, v nichž stojí v popředí převážně ekonomické hodnoty, rodiče nemají na dítě dostatek času a jejich vztah k dítěti je navíc mnohdy nejednoznačný, plytký, povrchní; či rodiny, ve kterých je příliš silný tlak na výkon dítěte a jeho úspěch. V těchto rodinách, v takovém prostředí ztrácí mladiství pevnou půdu pod nohama a sebevědomí. A potřebují nalézt cestu, jak proniknout zablokovanými interpersonálními bariérami, tj. bariérami mezilidských, respektive rodinných vztahů. Kvalita vztahů se totiž nevytváří četností setkávání, ale způsobem, jakým jsou vztahy uskutečňovány. Pokud je mezi lidmi respekt, zvládnou se přijmout i se svými odlišnostmi a jinými názory, nevytváří si vzájemně pocity studu, strachu a viny, ale naopak si projevují náklonnost a oceňují své faktické schopnosti, a tím si udrží i svou zdravou asertivitu. Prpotože poskytují jeden druhému pozornost, čili zájem, dávají si prostor, ve kterém rozvíjejí své sebe-vědomí, a to vše pak může vést ke zdravé sebeúctě. Emoce Zjednodušeně lze říci, že mladiství užívají drogy, aby lépe zvládali i prožívali své emoce. Jak prožíváme emoce, způsob, jakým s nimi pracujeme je velmi charakteristický pro každého z nás. Naše radost, náš strach, naše důvěra, náš smutek nebo hněv, zkrátka vše prožíváme v určitém smyslu, který to pro nás má. Tohoto smyslu si můžeme či nemusíme být vědomi. Je tím řečeno, že se nejedná jen o pouhé pudové, respektive biologické procesy. Pokud prožíváme strach, většinou se bojíme něčeho konkrétního, máme s tím jistou zkušenost, která dává prožívanému momentu smysl. Zmiňované emoce vznikají na základě našich vztahových možností. A ty jsou mnohdy ovlivněny našim předchozím vývojem, naši výchovou, našimi zkušenostmi s různými sociálními skupinami apod. V jiném případě můžeme mít od emocí odstup, cítíme úzkost, napětí, zmatenost. Příkladem mohou být fobie, v nichž nás přepadá úzkost (tj. strach bez konkrétní příčiny), aniž abychom chápali, proč se vlastně bojíme a přestože si nevzpomínáme na špatnou zkušenost, prožíváme panický stav. Bohužel zde nemáme dostatek prostoru na podrobnou diskuzi o úzkostech a jejich smyslu, z toho důvodu odkazuji k pracím Jiřího Růžičky, Karla Balcara, či ke knihám Jana Praška. Když si znovu pokusíme představit příklad mladého člověka vyrůstajícího v rodině, ve které se k němu členové vztahují s despektem, často ho například ponižují, mohou tím pokřivit jeho sebevědomí, zkomplikovat jeho cestu k individuaci. Jeho sebe-vědomím pak budou rezonovat slova jako „nejsem dost dobrý“ pro druhé a ani pro sebe. Takový postoj pak může vyžadovat příliš jeho pozornosti, jež spotřebuje na kritiku sebe sama, vytvoří si předpoklad a anticipuje negativní sebereflexi. Lidově řečeno, bude mít pocit, že lidé na něho hledí skrze prsty. Očividný důvod, kvůli němuž se nemusí cítit přijatelně mezi spolužáky, kamarády a vrstevníky. Je zcela pochopitelné, že mladiství zajatí v těchto okolnostech, trpí pocity nepatřičnosti. Podobně je tomu u rodin, ve kterých jsou v popředí ekonomické hodnoty, kariéra. Pro nedostatek času na sebe navzájem v rodině pak může dospívající ztrácet prostor pro sebe sama, respektive pro své zrání. Vztahy mezi členy rodiny se nekultivují, nevyjasňují – logistika fungování rodiny je zde totiž obvykle důležitější než prožívání vzájemné blízkosti, ochota naslouchat a přístupnost problémům dalších členů (žijí více vedle sebe než spolu). Pokud se nekultivují mezilidské vztahy a nevyvíjejí se, je obtížnější v takových podmínkách vyzrávat, rozvíjet své sebe-vědomí, utvářet si reálnou sebedůvěru. Ve chvíli, kdy se mladistvý dostane k drogám a v euforii si uleví od pocitů nepatřičnosti, nezačleněnosti a emocionální tenze, navíc ve skupině lidí, kteří dobře chápou, co to znamená „být nepřijímán“, jej síla uvolnění lapí o to významněji. Drogy mu navíc pomáhají snadněji komunikovat, dávají mu energii (např. pervitin) na aktivity, na něž by si normálně netroufl, a alespoň na chvíli jej přenášejí z reality plné problémů a povinností do světa dobrodružství. Sebeúcta Zdravé sebevědomí a sebeúcta jsou podstatné bytostné možnosti, laicky řečeno jsou to naplnitelné lidské schopnosti. Pokud se jich v životě nedostává, omezuje se náš jedinečný a každému sobě vlastní svět. Filozof Martin Heidegger by to nazval omezením „dasein“, čili restrikce pobytu. Pregnantně vyjádřeno, přicházíme tím o kus sebe samých a z toho se pak vyvíjí úzkostlivost, zvyšuje se strach, psychická bolest a ztrácíme motivaci, sílu věci překonávat, rozvíjet. Hledáme rychlé odreagování, zmírnění psychické nerovnováhy, negativních pocitů, a tím směřujeme od hloubky k povrchnosti. Dospívající, respektive mladiství, přicházejí do kontaktu s drogami poměrně brzy. V léčebně pro mladistvé uživatele drog se zabýváme věkovou skupinou od patnácti do osmnácti let. V té době přitom někteří z nich užívají návykové látky již dva i tři roky - výjimečně jsou to jen měsíce, záleží i na míře abusu (zneužívání). V extrémních případech máme zkušenosti i s dětmi, které užívaly tvrdé drogy již ve svých třinácti letech. Z toho vyplývá, že drogy vstupují do života svých uživatelů v době puberty, respektive rané puberty, kdy se u nich odehrávají důležité vývojové, psychosociální změny a vliv vrstevnické skupiny nabývá na významu. Podle vývojové psychologie dobu puberty předchází střední a mladší školní věk (zhruba mezi 6. – 10. rokem dítěte), v průběhu něhož se odehrává důležitý kognitivní progres nazývaný decentrace, popsaný předními českými odborníky vývojové psychologie ( Zdeněk Matějček, Marie Vágnerová, Pavel Říčan a Josef Langmajer). Decentrace je pojem, jímž se označují kognitivní změny zahrnující rozšířené vnímání dítěte. Jednoduše, dítě překračuje svůj egocentrismus a dokáže vnímat a posuzovat situaci z pohledu druhých. Dokonce se rozvíjí i metakognice, což znamená poznávání nad poznáváním, respektive sebereflexe. Překračování egocentrismu a sebereflexe jsou podstatnou kvalitou pro rozvoj sebe-vědomí, čili vnímání sebe v rámci vztahů s druhými. Proces vývoje pochopitelně sahá tak daleko do dětské minulosti, jak daleko je možná existence jedince. Nicméně v rámci naší kultury, zvyklostí, společenských norem a rituálů, které člověka posuzují, se v mladším a středním školním věku uskutečňují změny bio-psycho-sociální, podporující popisované změny. Rovněž Erik H. Erikson, další odborník, jenž studoval a zkoumal lidský vývoj, považuje dobu mladšího a středního školního věku za dobu rozvoje sebevědomí, během něhož si dítě dokáže uvědomovat a nahlížet vlastní kvality v rámci dalších vztahů, například zhodnocuje, co umí druzí a jakým způsobem se může prosadit mezi druhými se svými schopnostmi. Podle mého názoru lze proces vývoje ve zmiňovaném období popsat hledáním a poznáváním svého místa ve světě (kam patřím?), mezi blízkými (za co stojím?) a nalézáním své vlastni hodnoty (jaký jsem?). Pochopitelně podobné hledání sebe sama a své hodnoty probíhá celý život, ale v mladším a středním školním věku a následně v pubertě je to křehké období. Způsob zpracování problémů v tomto období ovlivňuje způsob vytváření mezi-lidských vztahů a sebe-posuzování na mnoho let dopředu. Dospívající, kteří se ocitnou v léčebně pro mladistvé uživatele drog, vykazují problémy spjaté s nízkým sebevědomím a pokřivenou sebeúctou. Vyskytují se u nich zřejmé psychosomatické potíže naznačující nedostatek mentálního prostoru, narušené vztahy a úzkostlivost. Mnohdy jsou to obtíže, jež sahají hlouběji do jejich minulosti, tudíž nejsou výsledkem užívání drog a života na okraji společnosti. Každopádně rané zneužívání návykových látek a s tím spojený způsob života potíže dále prohlubují. Závěr Struktura prevence rizikového chování a péče o klienty trpícími zneužíváním návykových látek v České republice začíná edukací žáků, probíhající na školách, jednou za půl roku dochází dvojice lektorů s programem prevence a pracují s žáky na tématech rizikového chování. Další aktivita, která je rovněž spíše preventivní činností je sociální práce tzv. streetworkerů, tj. terénních pracovníků, kteří vyhledávají a navštěvují skupiny mladistvých přímo na místech, kde se sdružují ve volném čase a snaží se s nimi nenásilnou a přátelskou formou navázat kontakt. Popřípadě poradit, pomoci, nebo nasměrovat správným směrem. Nízký prach pomoci jsou K centra (kontaktní centra) sestávající ze zařízení, poskytujících prostory a odborníky pro mladistvé a jejich rodiny, jež se snaží rodinám či jiným blízkým osobám pomoci. Nabízejí individuální poradenství pro dospívající, kteří s návykovými látkami přicházejí do kontaktu, nebo skupinová setkání. Dále se snaží vytvořit a udržet vztah s klienty, pracují na motivaci a na náhledu rizikového chování, pomáhají klientům zabezpečit základní zdravotní a hygienické podmínky, podporují je v pracovních činnostech, informují a vzdělávají širokou veřejnost o problematice rizikového chování apod. V případě, že mladiství je uživatelem drog a nízký práh pomoci selhává, existují ještě detoxifikační zařízení, v nichž probíhá první fáze léčby klienta. Jedná se o zdravotnické zařízení, poskytující terapeutickou a lékařskou péči. Z detoxifikačních zařízení klienti často odcházejí do léčeben a terapeutických komunit. Pokud se klient necítí na léčbu v komunitě, nebo v léčebně, což může být z důvodu dlouhodobého pobytu v těchto zařízeních, nebo není připraven, respektive není dostatečně motivován, lze navštěvovat zařízení poskytující ambulantní péči, na kterou muže a nemusí navazovat léčba v komunitě či léčebně. Po skončení léčby ve výše zmíněných zařízeních se doporučuje klientům doléčování, respektive psychoterapeutická/terapeutická péče a podpora, jedná se o službu, která pomáhá klientovi při opětovném návratu do reality běžného života. U mladistvých uživatelů drog problém často graduje až do fáze, kdy soud nařídí mladistvému ústavní výchovu. Dospívající jsou pak orientováni v diagnostických ústavech a následně psychologicky vyšetřeni. Po jisté době jsou klientům navrženy možnosti jejich léčby, pokud se rozhodnou s problémem závislosti něco dělat, podstupují léčbu v komunitách nebo přímo v léčebnách, dále v doléčovacích a ambulantních zařízeních. Po celou dobu jsou v kontaktu se svým kurátorem, který jejich situaci sleduje a snaží se nastavovat podmínky tak, aby se mladiství postupně vyvázal z problémů spojených s drogovou scénou. ZDROJE: drogy, mladiství, závislost, komunita Odkaz na článek - O psychologii.cz: http://www.opsychologii.cz/clanek/322-rane-zneuzivani-drog-u-deti-a-mladistvych/