Sample Menu

Sample Module

Lorem Ipsum is simply dummy text of the printing and typesetting industry. Lorem Ipsum has been the industry’s standard dummy text ever since the 1500s, when an unknown printer took a galley of type and scrambled it to make a type specimen book.

Bojím se dlouhodobých závazků. Nevím, čím to je, jak to vzniklo, jak to odstranit... Kdyžmám vztah, do 2-3 let ho ukončím, vymaním se z něho. Měla jsem byt na hypotéku, ale tatíživá síla závazku na 30 let mě po 4 letech přemohla a prodala jsem ho, abych se cítilasvobodněji. Práci mám tu samou už 10 let, avšak teď o ni přijdu, protože se náš officekompletně zavírá.Nic nemám, partnera ani děti, které bych však hrozně ráda měla, jenže to nevyšlo, i když jsmena tom s partnerem pracovali. Mám pejska a beru ho jako kamaráda, ale to je vše, ne neberuho jako náhradu za dítě, aspoň jsem si to nikdy tak nevykládala. Přišla jsem k němu shodounáhod a můj tehdejší partner nepovažoval rodinu za prioritu, psa mi však „schválil“ anásledně do půl roku ke mně ochladl – prý si to tak nepředstavoval, že už to není, jak tobývalo (mezi námi), nechodíváme prý tak často za kulturou apod., a tak jsem ho i s pejskemopustila.Někdy se cítím tak strašně opuštěná a moc bych si přála k někomu patřit, tvořit pár, být spoluv dobrém i zlém. Následně někoho poznám a navážu se na něj… dotyčný však nechce vztahse záazky, a tak se do 2 let rozcházíme... a tak to je pořád. Nevím, kde dělám chybu, hrozněmě to trápí a připadám si jako totální looser. Nevím, jestli věřit v špatnou karmu, aneb jenomve vlastní selhání, nebo jak si to vše správně vyložit.Mí rodiče jsou dosud spolu, i když v produktivním věku spolu ani pořádně nebyli, otecpracoval mimo a docházel domu jednou za 2-3 měsíce, a pak jednou za 2 týdny. Byli jsme 4sourozenci a já byla nejmladší, moc neplánovaná. Mezi mnou a nimi je dost markantnívěkový rozdíl (10 let). Když jsem byla v pubertě, byla jsem s mámou ve velkém domě sama,a neklapalo nám to moc. Byla moc autoritativní a sama mi nejednou řekla, že ona je mojematka, a ne kamarádka.Rodiče se mnou nebyli nikdy spokojeni, nikdy jsem podle nich nebyla v ničem dobrá. Kdyžjsem vyhrála v nějaké soutěži, jenom posměšně řekli, že to byla zřejmě náhoda, prý jsme tambyli jenom dva. Můj výběr na střední neschválili a sami mi poslali přihlášku na školu, kteroujsem pak 4 roky nenáviděla.Následně jsem byla v zahraničí. Mámě se to nezdálo, prý se mnou nemá s čím pochlubit. Šlajsem na vejšku, kterou jsem si vybrala sama. Do bakaláře jsem měla průměr 1,1. Nechtělitomu věřit. Vystudovala jsem, doposud jsem měla i fajn práci, i když mě popravdě už pár letnenaplňovala jako dřív, ale jedině v ní jsem cítila stabilitu. Momentálně mám dvě nabídky kpráci, to je okay, jenže já si najednou uvědomila, že nevím, co vlastně chci.

Dobrý den, paní Fiono,

Váš mail obsahuje tolik možností na co se ptát a kudy se ubírat. Po přečtení prvního odstavce to z kontextu napsaného může vypadat tak, že končení vztahů je hlavně o vás. Ale když píšete o chozenís partnery, kteří se nechtějí vázat, a následném rozchodu s nimi, v okamžiku, kdy by se pro závazek rozhodnout měli, už to tak jednoznačně nevypadá.

Spíš než odpověď na nevyřčenou otázku mě napadá otázka pro vás. Myslíte si, že hraje nějakou rolipopisovaný fakt, že si vybíráte partnery, kteří se dlouhodoběji nechtějí vázat, nebo vy sama mátetendence z dlouhodobých vztahů unikat? Je možná kombinace obojího?

Říkám si, jestli situaci z dětství popisujete proto, abychom tím pomohli odpovědět nějakou část vašeho dotazu. Do vztahů si neseme mnoho představ o tom, jak by měly vypadat. Tyto představy mívají kořeny v našich původních rodinách. Velkou sílu také mívají zážitky z dětství na vztah k sobě a představu jací bychom my měli být. Rozhodně tedy nelze vyloučit, že způsob, jakým se k vám rodičechovali, má nějaký efekt i na vaši osobnost a váš život jak ho vedete dnes.

Netroufám si komentovat možné vlivy popisovaných způsobů chování ze strany rodičů. Bylo by možné vyfantazírovat mnoho interpretací a obecných „pravd“. Ale jste jedinečná osobnost stejně jako každý jiný člověk. Pokud chcete porozumět individuálnímu významu vaší životní historie, je nutné tyto významy hledat přímo s vámi a nikoli na dálku bez vás.

Píšete, že nevíte, kde děláte chybu. Je to skutečně pouze o vás? Samozřejmě, že jen my sami máme možnost se učinit šťastnými či nešťastnými. Dávat zodpovědnost za naše trápení výhradně ostatním je alibismus, který nás nikdy nikam neposune. Zaryté sebemrskačství však také nebývá nejideálnějším způsobem jak přemýšlet nad cestami, kterými se ubíráme. Pokud nežijeme v izolaci, existujeme s druhými, kteří mají také na naše životy vliv. Není možné, že na současném stavu mají podíl i jinéokolnosti a lidé?

Každá životní etapa má své příležitosti. O krizích se říká, že jsou zároveň šancí k pozitivní změně.Pokud vás zajímá jak jí dosáhnout, nebojte se seberozvojových seminářů, literatury, psychoterapie, psychologického poradenství, či vedení.

S přáním všeho dobrého

 

Jarolímek

zdroj: https://psychologie.cz/poradna/bojim-se-zavazku/