Sample Menu

Sample Module

Lorem Ipsum is simply dummy text of the printing and typesetting industry. Lorem Ipsum has been the industry’s standard dummy text ever since the 1500s, when an unknown printer took a galley of type and scrambled it to make a type specimen book.

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda-li je možné udělat něco proto, aby se člověk na mateřské cítil méně poníženě a více svobodně. Na mateřskou jsme se odstěhovali z Prahy do malého moravského města. Celé to pro mě bylo šok, ale už jsem si tu zvykla a zpátky do velkoměsta bych nyní nechtěla. Dobře jsme to promysleli a nakonec vidím pro malé děti maloměsto jako ideální.

Problém ale je, že jsem tam nechala celou svoji svobodnou osobnost, která byla plná zájmů, ambicí, měla jsem skvělou práci, byla jsem v ní dobrá, měla jsem zájmy, ve kterých jsem byla dobrá, měla jsem nabídky práce v zahraničí, o kterých jsem vždy snila. A to vše jsem nechala ladem a žiji svůj jednoduchý život s dětmi na maloměstě, kde největší odvaz je dumání nad tím, jestli o víkendu pojedeme nebo nepojedeme k mé tchýni.

Mám manželovy rodiče moc ráda a rádi pomůžou s vnoučaty, ale pocit, že k nim „musíme“ jezdit, protože po vnoučatech se jim stýská, ve mně ono „ponížení“ a pocit nesvobody ještě zvyšuje a dokonce do jisté míry cítím, že pak nemám chuť na sex s manželem. Když už nemůžu být sama sebou přes týden, alespoň o víkendu bych chtěla podnikat nějaké rodinné výlety nebo akce, při kterých se cítím „dospěle“. Ale nechci se s nikým hádat a bojím se, že by to nikdo nepochopil. Tím spíš, že bydlí celkem nedaleko.

Kdybych se mohla cítit více svobodná a více něco podnikat sama za sebe, cítím, že i na sex bych měla větší chuť. Takhle se cítím jako ponížený bezbranný mravenec. Je to zkrátka úplně jiný život a pocit než předtím, nejsem sama sebou. Asi každého jako první napadne najít si také čas pro sebe a vlastní zájmy. To dělám, jak můžu, ale na maloměstě je omezený výběr.

slunečnice, 30 let

 

Dobrý den, Slunečnice,

Přesun z velkého do malého města je vždy velkou změnou. Obzvlášť pokud jste byla zvyklá na aktivní velkoměstské trávení času, které si teď nemůžete dopřát. Své asi udělalo nejen stěhování, ale i příchod dětí na svět.

Zdůrazňujete pocit ponížení a nesvobody, stejně tak to, že vám chybí aktivity, při kterých byste se cítila dospěle. Naprosto tomu rozumím. Zároveň z vašeho dotazu tak trochu dýchá strach (možná by se dalo říct nedospělý strach) si o to, co potřebujete, dospěle říkat a dospěle se za své potřeby postavit. Těžko říct, co vás k podobnému postoji vede. Je to zkušenost, že nebýváte vyslyšena? Nebo jste to ani nezkoušela?

Zdá se, že máte předpoklad, že vyjádření vašich potřeb povede k hádkám. Je to jen vaše fantazie nebo zkušenost? Základem je vědět, co chcete a poté si to zkoušet vykomunikovat s ostatními. V tomto případě hlavně s manželem. Vaše dohoda a způsob řešení je tím hlavním, na čem záleží. Ostatní by měli vůli vás jako páru respektovat. Na tomto místě bych být vámi začal a podle vývoje bych se zamýšlel co dál.

Závěrem se podělím o citát z jedné knihy – „Kdo druhému nesdělí jasně, co ho trápí a co potřebuje, nemá právo se na něj zlobit, když jsou jeho potřeby nevyslyšeny“…

S přáním všeho dobrého

Jarolímek

 

Příspěvek k nalezení na stránkách Psychologie.cz: https://psychologie.cz/poradna/uveznena-na-malem-meste/