Duální diagnóza v psychoterapii – stručný přehled

Když mluvíme o duální diagnóza, situaci, kdy klient splňuje kritéria dvou nebo více duševních poruch současně. Také známá jako souběžná diagnostika, vyžaduje komplexní přístup. Například trauma, psychické otřesy, které často spouštějí další symptomy může spolu s porucha osobnosti, stabilní vzorce myšlení a chování vytvořit složitý klinický obraz. Přístup EMDR, terapie zaměřená na zpracování traumatických vzpomínek patří mezi osvědčené metody, jak tyto vrstvy rozplést.

Proč je duální diagnóza tak důležitá? Protože pokud se zaměříme jen na jednu z poruch, můžeme přehlédnout klíčové faktory, které brání zotavení. Například u klienta s úzkostnou poruchou a souběžnou depresí se může zdát, že stačí léčit úzkost, ale depresivní komponenta často podkopává motivaci a energii potřebnou k terapii. Základním atributem duální diagnózy je tedy duální diagnóza jako signál, že je potřeba integrovaný plán, který zahrnuje jak psychoterapeutické techniky, tak případně farmakologickou podporu.

Jak se duální diagnóza projevuje v praxi

Klienti s duální diagnózou často hlásí komplikované symptomy: přetíženost, rychlé výkyvy nálad, potíže s koncentrací a zvýšenou citlivost na stres. Tyto projevy odrážejí vztah mezi primární poruchou a sekundárním doprovodným onemocněním. Prakticky to znamená, že terapeut musí během hodnocení provést detailní anamnézu, používat standardizované dotazníky (např. MINI, SCID) a sledovat, jak se symptomy navzájem ovlivňují. Důležitý atribut je také časový rámec – někdy se druhá porucha objeví po roce nebo dvou, takže pravidelná revize diagnózy je nezbytná.

Terapeutické strategie se rozdělí do dvou hlavních skupin: integrativní psychoterapie a specializované intervence. Integrativní přístup kombinuje např. kognitivně‑behaviorální techniky s prvky psychodynamické terapie, aby se zasáhlo jak u hlubokých emocí spojených s traumatem, tak u maladaptivních myšlenkových vzorců charakteristických pro poruchu osobnosti. Specializované intervence, jako je EMDR, somatic experiencing nebo dialektická behaviorální terapie (DBT), cílí na konkrétní komponenty – například zpracování traumatické paměti nebo regulaci emocí. V obou případech je klíčový terapeutický vztah – důvěra, bezpečný prostor a transparentní komunikace pomáhají klientovi zvládat komplexitu duální diagnózy.

Na závěr, pokud vás téma duální diagnózy zajímá, najdete zde články o trauma‑informovaném přístupu, praktické techniky pro práci se studem a vinou po traumatu, a přehledy o tom, jak různé terapeutické metody (např. EMDR, schémová terapie) mohou podpořit úspěšnou léčbu. Ponořte se do výběru konkrétních metod a zjistěte, jak může kombinace přístupů přinést stabilní a dlouhodobé zlepšení.