Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících: Jak funguje terapie anorexie a bulimie

Co se skrývá za poruchami příjmu potravy u dětí a dospívajících?

Poruchy příjmu potravy nejsou jen otázkou „příliš málo jí“ nebo „příliš často se vyprázdní“. Jsou to závažné psychiatrické onemocnění, která postihují tělo i mysl. U dětí a dospívajících se nejčastěji objevuje mentální anorexie a mentální bulimie. V České republice se počet případů mezi lety 2018 a 2022 zvýšil o 37 %. Nejvíce postižené jsou dívky ve věku 12-15 let - 85 % případů. Ale i chlapci se zahrnují - jejich podíl stoupá na 15 %.

Největší nebezpečí není v tom, že dítě nechce jíst. Je v tom, že tělo začne selhávat. Ztráta hmotnosti, nízký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, selhání ledvin - tyto příznaky mohou vést až k úmrtí. Akutní fáze onemocnění vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Pokud se dítě ztrácí v kruhu „nemám hlad“ nebo „musím zhubnout“, není to vůle. Je to nemoc.

Proč se léčba neobejde bez rodiny?

U dětí do 12 let je terapie bez rodičů nemožná. Rodinně založená terapie (FBT) je jediný přístup, který má u těchto věkových skupin úspěšnost až 75 %. To znamená, že rodiče nejsou jen pozorovateli - jsou aktivními léčiteli. V prvních týdnech se rodiče učí, jak správně podávat jídlo, jak reagovat na odpor, jak nechat strach stranou a zůstat klidní.

Největší chyba, kterou dělají rodiče, je přemýšlet: „Co když ho nutím?“ Nebo: „Nechám ho, ať si vybere.“ Oba přístupy selhávají. Správný přístup je: „Jídlo je nezbytné, jako léky. Já ho podám, ať chce nebo ne.“

Podle dat z NZIP (2023) je v 68 % případů příčinou poruchy příjmu potravy komunikační problém v rodině. Dítě neříká: „Chci být hubené.“ Říká: „Nikdo mě neslyší.“ A jídlo se stává jediným způsobem, jak říct: „Zkontrolujte mě.“

Kognitivně-behaviorální terapie: Když myšlenky zničí tělo

Když dítě přežije akutní fázi, přichází na řadu psychologická léčba. Nejčastěji se používá kognitivně-behaviorální terapie (KBT). U bulimie nervózy má úspěšnost 65-70 %. U anorexie je to méně - 45-50 %. Proč? Protože při anorexii je myšlenka „nemám hlad“ nejen návyk - je to přesvědčení. A přesvědčení se nezničí slovy. Musí se přepsat.

Programy jako AdiCare trvají 12 týdnů s třemi sezeními týdně. Každé sezení je 90 minut. Cílem je najít myšlenky typu: „Když zhubnu, budu lepší.“, „Jídlo je zlo.“, „Když jím, ztrácím kontrolu.“ a nahradit je realistickými: „Jídlo je energie.“, „Moje hodnota není váha.“, „Ztráta kontroly je normální.“

U adolescentů nad 15 let se důraz posouvá na vlastní motivaci. Ale i tady je klíčové, aby terapeut nebyl jen „poradce“. Musí být jako trenér - pomáhá dítěti vidět, že jeho myšlenky ho podvádějí.

Hospitalizace: Když doma už není místo pro léčbu

Ne každý případ jde vyřešit doma. Pokud dítě ztrácí více než 15 % tělesné hmotnosti za 3 měsíce, nemá dostatek energie na terapii, nebo rodiče nejsou schopni zvládnout jídelní režim, je nutná hospitalizace.

Specializovaná centra, jako je Centrum pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy na 1. LF UK a VFN v Praze, mají dětské psychiatrické oddělení s týmem: psychiatr, psycholog, dietetik, režimová sestra. Tam se dítě nejprve stabilizuje - zvyšuje hmotnost, obnovuje elektrolyty, zajišťuje spánek.

Průměrná doba pobytu je 4-8 týdnů. Náklady se pohybují mezi 60 000 a 120 000 Kč za měsíc. To zní jako obrovská částka. Ale srovnání je jednoduché: náklady na hospitalizaci jsou nižší než náklady na následky - operace, dlouhodobé léčení, ztráta školní docházky, psychické poškození.

Co je důležité: hospitalizace není trest. Je to záchraná. A má nižší riziko relapsu - o 25-30 % v porovnání s ambulantní léčbou.

Co dělat doma - praktické kroky pro rodiče

Terapie nekončí v klinice. Největší část léčby probíhá doma. A tu je třeba vytvořit správně.

• Odstraňte rušivé prvky: TV, smartphony, počítače během jídla. Jídlo není zábava - je to životní nutnost.
• Udržujte klidnou atmosféru: Nemluvte o váze, o těle, o jídle. Mluvte o dni, o škole, o knize, o písničce.
• Neomejujte jídlo: Podávejte 4-6 jídel denně. I když dítě říká „už jsem sytý“, jídlo se podává. Postupně se zvyšuje množství.
• Čas na jídlo: Max. 20-30 minut. Delší jídlo zvyšuje úzkost.
• Voda mezi jídly: Ne během jídla. Voda během jídla může zvýšit pocit plnosti a zhoršit příjem potravy.

Nejvíce rodičů popisuje první 3 měsíce jako nejhorší. Průměrně 14 konfliktních situací týdně během jídla. To je normální. Neznamená to, že se léčba nezdařila. Znamená to, že se dítě bojuje o život.

Co se neříká - ale musíte vědět

Antidepresiva, jako je fluoxetin, jsou schválena pouze pro bulimii u dětí starších 12 let. Pro anorexii nejsou účinná. A nejsou doporučována. Léky neřeší příčinu - jen některé příznaky.

Čekací doba na první ambulantní termín je průměrně 4,7 měsíce. A to je nebezpečné. 35 % rodičů říká, že čekání zhoršilo stav jejich dítěte. Pokud máte podezření - nečekejte. Jděte na psychiatrickou kliniku, na pediatra, na poradnu. Každý týden ztrácejete čas, který se nedá vrátit.

Největší problém v ČR je nedostatek center. Jsou jen 4 centra s plným spektrem služeb pro děti. Doporučený poměr je 1 centrum na 1 milion obyvatel. My máme 1 na 2,5 milionu. To znamená, že mnoho dětí čeká, než se jejich stav zhorší na kritický.

Co je úspěch?

Úspěch není, když dítě zhubne. Úspěch je, když jí zase. Když se nebojí jíst. Když se může smát během večeře. Když si řekne: „Mám hlad.“ a ne: „Mám strach.“

Matka z AdiCare.cz popisuje, jak její dcera po 8 týdnech intenzivního programu přibrala 2 kg. Řekla: „To je malý krok.“ Ale to byl největší krok v jejím životě. Přibrala nejen hmotnost - přibrala návrat k životu.

Podle všech zdrojů je klíčovým faktorem úspěchu zapojení rodičů od prvního týdne. 78 % úspěšných případů mělo rodiče aktivně zapojené. Ne jako dozorci. Ale jako partneři v léčbě.

Co je dál?

Do konce roku 2024 by mělo být otevřeno první dětské denní stacionáře pro děti pod 10 let. To je krok vpřed. Ale potřebujeme více. Více center. Více terapeutů. Více financování. Více povědomí.

Porucha příjmu potravy není fáze. Není trendy. Není „jen věc dívky“. Je to nemoc, která zabíjí. A léčba funguje - ale jen pokud se začne brzy. A pokud se celá rodina zapojí.