Přichází oba partneři nebo jen jeden? Jaké formáty párové terapie skutečně fungují

Párová terapie není jen jedna věc. Není to stejné, jako když dva lidé přijdou do místnosti a začnou se bít o to, kdo má pravdu. Je to proces, který se může odehrávat úplně jinak, podle toho, kdo přichází - oba nebo jen jeden. A to rozhoduje o tom, jestli terapie pomůže, nebo se ztratí v nesouhlasu a frustraci.

Nejčastější formát: oba partneři společně

Když si někdo představí párovou terapii, přemýšlí o dvou lidech sedících na gauči, terapeut mezi nimi, a všichni se snaží mluvit o tom, proč se nechávají slyšet. Tento formát - výhradně společná sezení - je nejznámější. A není to náhoda. V 60 % případů, kdy pár přichází s jasným problémem, jako je časté hádání o penězích nebo nedostatek blízkosti, stačí pracovat jen společně.

Terapeut sleduje, jak se partneři navzájem přerušují, jak se zamykají do ticha, nebo jak jedna osoba vždycky přebírá roli oběti. V těchto chvílích se ukazuje, že problém není v tom, co řekli, ale jak se k sobě chovají. Společné sezení trvá průměrně 60 minut a probíhá jednou týdně nebo každé dva týdny. Délka celého procesu se pohybuje od 5 až 10 sezení pro jednodušší konflikty až po 30 a více pro hlubší vztahové zranění.

Problém tohoto přístupu ale je, že některé věci se v přítomnosti partnera prostě neřeknou. Kdo chce přiznat, že se cítí nebezpečně nebo že má strach z opuštění, když druhý sedí přímo vedle? Většina terapeutů si toho vědoma je. Proto se často přechází k jinému formátu.

Nejúčinnější formát: kombinace společných a individuálních sezení

V 72 % případů, kdy pár přichází s komplexními problémy - jako je nevěra, trauma, nebo dlouhodobá nevýslovná nespokojenost - je nejúčinnější kombinovaný formát. Tento přístup začíná společným sezením, kde terapeut zaznamenává interakční vzory. Poté následují individuální sezení s každým partnerem zvlášť. A nakonec se vracíme zpět k společnému sezení, kde se nově objevené poznání přenáší do dialogu.

Tento postup není nový. Vznikl v 80. letech jako součást Emotionally Focused Therapy, ale dnes je standardem. Podle průzkumu Institutu párové terapie z roku 2022 jej používá 76 % terapeutů v České republice. Proč? Protože umožňuje práci na dvou úrovních: na vztahu jako systému a na jednotlivých zkušenostech, které ho tvoří.

Individuální sezení se používají v třech klíčových případech. První: když někdo nesnesl trauma z dětství - například zneužití nebo opakované opuštění - a nemůže o tom mluvit před partnerem. Druhé: když je problém osobní - třeba deprese, úzkost nebo závislost - a není přímo spojen s vztahem. Třetí: když se připravujete na těžkou konverzaci. Třeba na to, že chcete požádat o oddělení, nebo že potřebujete říct: „Cítím se neviděný.“

Terapeut v individuálním sezení pomáhá klientovi pochopit, proč reaguje tak, jak reaguje. A pak se společně s ním připraví, jak to přenést do vztahu bez toho, aby to skončilo v kritice nebo obraně. Výsledek? Lidé často říkají: „Nikdy jsem to neřekl. A teď jsem to řekl - a on mi to nerozuměl, ale pochopil.“

Co když přijde jen jeden?

Je možné dělat párovou terapii, když druhý partner nechce přijít? Ano. Ale není to párová terapie ve smyslu, jak se obvykle představuje. Je to terapie jednoho partnera, který je vztahově zasažený.

Podle průzkumu O děti postaráno z.s. z roku 2021 se tak stává v 7 % případů. Často se jedná o situace, kdy jeden partner odmítá terapii, je fyzicky nepřítomen, nebo se vztah již téměř rozpadl. V těchto případech terapeut nepracuje na vztahu jako celku, ale na tom, jak jedna osoba může změnit svůj přístup, své hranice, svou reakci.

Například žena, která má partnera s alkoholismem a nechce se s ním rozvést, může v terapii zjistit, že se neustále snaží „napravit“ jeho chování - a že to vlastně způsobuje, že se on ještě víc zamyká. Terapeut jí pomůže najít způsob, jak přestat řešit jeho problémy a začít řešit své vlastní potřeby. To není „párová terapie“ v klasickém slova smyslu, ale může být prvním krokem k tomu, aby se druhý partner vůbec rozhodl přijít.

Je důležité pochopit: když přijde jen jeden, terapeut nemůže „přesvědčit“ druhého. Nemůže mu dát návod, jak měnit. Může jen pomoci tomu, kdo je přítomen, přijít k jasnotě. A někdy to stačí. V 23 % případů, kdy přijde jen jeden, se druhý partner někdy později připojí - protože vidí změnu.

Terapie s týmem: muž a žena terapeut

V 18 % případů se používá formát, který je v Česku stále vzácný - terapie s týmem dvou terapeutů: muže a ženy. Tento přístup se využívá hlavně, když je vztahový konflikt silně propojen s pohlavím. Například když muž považuje ženu za „příliš emocionální“ a žena považuje muže za „zamčeného v hlavě“ - a oba se cítí nepochopení právě kvůli tomu, že jsou jiného pohlaví.

Když přijde pár, muž může mluvit s mužským terapeutem o tom, jak se cítí tlakem, že „musí být silný“, a žena s ženskou terapeutkou o tom, jak se cítí zanedbána, když muž nechce mluvit o pocitech. Poté se oba terapeuti sejdou a společně s párem vytvoří dialog, který neobsahuje kritiku pohlaví, ale porozumění.

Cena je vyšší - průměrně 2800 Kč za sezení oproti 1600 Kč za jednoho terapeuta - a proto je tento formát dostupný jen pro některé. Ale pro pary, které se cítí „zastřeleny“ pohlavními stereotypy, může být jediným způsobem, jak překonat hluboké bariéry.

Co se děje v pozadí: technologie a personalizace

Párová terapie se nezastavila v 90. letech. Dnes se používají aplikace, které vám mezi sezeními posílají domácí úkoly: „Zapiš si, kdy jsi posledně cítil, že tě partner skutečně slyší.“ Nebo „Napiš mu jednu větu, kterou jsi se bál říct.“

32 % terapeutů v Česku tyto nástroje používá. A podle prognóz se tento podíl do roku 2025 zdvojnásobí. Také roste počet hybridních sezení - kdy jedno sezení je osobní, druhé online. To je užitečné pro páry, které žijí ve dvou městech nebo mají nepravidelný pracovní režim.

Největší změna ale je v přístupu. Dříve terapeuti měli pevný plán: „Vždycky začneme společně.“ Dnes se ptají: „Co potřebuje váš pár právě teď?“

Ministerstvo zdravotnictví od roku 2022 vyžaduje, aby terapeuti pravidelně přehodnocovali, zda je používaný formát stále vhodný. A Institut párové terapie v Praze spustil pilotní projekt „Formát na míru“, který pomocí algoritmů sleduje, jak se pár během terapie mění - a kdy je čas přejít z individuálního sezení zpět ke společnému.

Když terapie nepracuje: co dělat, když se cítíte ztracení

Někteří lidé přijdou do terapie a po pěti sezeních říkají: „Nic se nezměnilo.“ Nebo: „Cítili jsme se, jako bychom měli dvě různé terapie.“

To se stává, když terapeut používá individuální sezení jako únikovou cestu - ne jako nástroj. Když se partneri setkávají jen s terapeutem zvlášť a nikdy nejsou spolu v rozhovoru, vztah se neřeší. Je to jako kdybyste chtěli opravit telefon, ale měnili jen jeho obal.

Nejlepší terapeuti vědí: individuální sezení jsou jako skleněná okna - umožňují vidět vnitřek, ale konečný cíl je, abyste mohli spolu sedět u toho stejného stolu a mluvit.

Je důležité se zeptat: „Kdy je příští společné sezení?“ A „Co se bude dít v něm?“ Pokud terapeut nemá jasný plán, jak přenést individuální poznání do vztahu, je čas zvážit jiného terapeuta.

Kdo by měl vybrat který formát?

- Pokud máte časté hádky, ale stále se chcete slyšet - začněte s výhradně společnými sezeními. Je to dostatečné pro 60 % párů.

- Pokud se cítíte zranění, zanedbáni, nebo máte historii trauma - vyberte kombinovaný formát. Je to nejúčinnější pro 85 % párů, kteří mají hlubší problémy.

- Pokud váš partner odmítá přijít - přijďte sami. Terapie vás může naučit, jak změnit svůj přístup - a to může být první krok k změně celého vztahu.

- Pokud vztah je zatížený pohlavními očekáváními - zvažte terapii s týmem muž-žena. Je to vzácné, ale může být zlomové.

Není žádný „správný“ formát. Je jen ten, který vám pomůže. A ten se může měnit. Dnes můžete začít společně. Zítra můžete mít individuální sezení. A za tři měsíce se můžete vrátit zpět. Terapie není plán. Je to cesta - a každý pár jde jinou cestou.