Emoční regulace PAS: Jak pomoci dítěti s autistickým spektrem uklidnit emoce

Emoční regulace u dětí s autistickým spektrem, skupina vývojových poruch, která ovlivňuje komunikaci, chování a zpracování emocí. Also known as PAS, it is not about suppressing feelings, but learning how to recognize, manage, and express them safely. Mnoho rodičů si myslí, že jejich dítě je „příliš citlivé“ nebo „nemá kontrolu“. Ve skutečnosti se jedná o to, že mozek dítěte s PAS zpracovává emoce jinak – a potřebuje jiné nástroje. Není to slabost, je to rozdílný systém, který potřebuje přizpůsobenou podporu.

Emoční regulace PAS, zkratka pro autistické spektrum, označuje široké spektrum způsobů, jakými lidé vnímají svět a reagují na podněty. není otázka „naučit se klidně být“. Je to o tom, jak dítě pozná, když se mu zvedá tlak, jak si uvědomí, že se chystá záchvat, a jak najde způsob, jak se uklidnit – bez křiku, bez útěku, bez zničení věcí. Věda ukazuje, že děti s PAS často trpí přetížením smyslů: hlas, světlo, dotek, dokonce i slova mohou být příliš silné. Když se to přesune do emocí, výsledkem je vybuchnutí, stahování se do sebe nebo úplná zablokovanost. Terapie se zaměřuje na to, aby dítě poznalo své tělo – když začne mít zrychlený dech, když se napne, když se jeho ruce začnou třást. To je první krok k regulaci.

Nejúčinnější metody nejsou abstraktní. Jsou konkrétní: vizualizace pomocí fotografií, jednoduché deníky s obrázky, techniky územnění, které využívají dotek, zvuk nebo pohyb. Některé děti se uklidní, když se přitisknou k těžkému polštáři. Jiné potřebují třísek ledu v ruce. Třetí se uklidí, když si zazpívají písně, které znají zpaměti. Tyto nástroje nejsou „hříčky“ – jsou terapeutickými pomůckami, které fungují na základě neurologických rozdílů. A důležité je, že tyto metody nejsou jen pro dítě. Rodiče se učí, jak reagovat, když se dítě rozčílí – bez kritiky, bez trestu, ale s klidem a jasným signálem: „Vím, že je to těžké. Jsem tady.“

Největší chyba? Předpokládat, že dítě „musí překonat“ své emoce. Ne. Musí se naučit je poznávat a řídit. A to funguje – i když pomalu. Výzkumy ukazují, že děti, které dostávají terapii zaměřenou na emoční regulaci, začínají méně často vstupovat do krizových situací, lépe spolupracují ve škole a začínají mluvit o svých pocitech. Ne všichni se stanou „klidnými“ dětmi. Ale všichni se stanou schopnějšími – schopnějšími žít v tomto světě, který jim často připadá příliš hlasitý a příliš rychlý.

V této sbírce najdeš praktické příběhy, nástroje a terapeutické postupy, které skutečně fungují. Od toho, jak vytvořit jednoduchý deník emocí pro dítě, přes to, jak se chovat, když dítě ztratí kontrolu, až po to, jak terapeuti v Praze 9 pracují s rodinami, aby emoční regulace přestala být boj a stala se součástí každodenního života.