Iracionální přesvědčení: Jak se zbavit myšlenek, které vás drží v pasti

iracionální přesvědčení, pevné, nezaložené na skutečnosti přesvědčení, která ovlivňují vaše emoce a chování bez ohledu na důkazy. Also known as kognitivní zkreslení, it jsou ty myšlenky, které vám říkají: „Musím být dokonalý“, „Když něco selže, jsem úplný neúspěch“ nebo „Když někdo neřekne ahoj, znamená to, že mě nenávidí“. Nejsou to jen „špatné myšlenky“ — jsou to automatické, hluboce zakořeněné předpoklady, které vás vede k úzkosti, sebeviny, vyhoření nebo selhání ve vztazích. A nejhorší na nich je, že se vám zdají pravdivé — protože je vaše mozek opakuje roky, často od dětství.

kognitivně behaviorální terapie, metoda, která se zaměřuje na přeměnu škodlivých myšlenek na realističtější. Tato terapie neříká, že byste měli přestat mít záporné myšlenky. Říká: „Zkus to zkontrolovat.“ Když si řeknete „Všichni mě nenávidí“, neříkáte si, že to není pravda. Místo toho se ptáte: „Kde je důkaz? Co jsem viděl, slyšel, zažil?“ Tohle není pozitivní myšlení — je to iracionální přesvědčení v akci. A právě tady se stává terapie silnou. Nejde o to, abyste se stali optimisty. Jde o to, abyste přestali být vězni vlastních předpokladů.

sebevědomí, schopnost cítit si v pořádku i když se něco nezdaří. Většina iracionálních přesvědčení se točí kolem sebevědomí. „Jestli nejsem nejlepší, jsem nikdo.“ „Když mě někdo odmítnul, znamená to, že jsem nevhodný.“ Tyto myšlenky nejsou jen špatné — jsou nespravedlivé. A terapie vám pomáhá je přehodnotit, ne proto, že byste měli být lepší, ale protože jste už dostateční. Nejde o to, jak moc se vám daří. Jde o to, jak si dovolujete být, když se vám nedaří.

V těchto článcích najdete příklady, jak se tyto myšlenky projevují v každodenním životě — v párových vztazích, při ADHD, při autismu, při úzkosti nebo po nevěře. Někdo se učí, jak překonat „Musím všechno zvládnout“ u páru, který se snaží obnovit důvěru. Někdo zjišťuje, že „Když někdo neodpoví, znamená to, že mě nechce“ je jen přesvědčení, které vzniklo v dětství. A někdo zjistí, že jeho „Já jsem zodpovědný za všechno“ je vlastně způsob, jak se vyhnout tomu, aby ho někdo opustil. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: začaly se měnit, když se někdo zeptal: „A co kdyby to nebylo pravda?“