Kernberg – objektově‑relační teorie a poruchy osobnosti

When working with Kernberg, Otto Kernberg je uznávaný psychiatr a psychoterapeut, který vyvinul objektově‑relační teorii a podrobně popsal patogenezi poruch osobnosti, zejména borderline. Also known as Kernbergova teorie, it klade důraz na souvislost mezi vnitřními vztahy a emocionálními problémy. Pokud vás zajímá, jak se jeho myšlenky promítají do terapie, čtěte dál – rozklíčujeme hlavní pojmy a ukážeme, proč jsou relevantní i dnes.

Jedním z hlavních porucha osobnosti, stabilní vzorce myšlení a chování, které narušují fungování jedince v Kernbergově modelu spočívá v rozbitém interním obrazu sebe i druhých. Tento narušený trauma, zážitek, který zůstává neintegrovaný a vypuká v krizových situacích vytváří úzkostné mezilidské vztahy a časté konflikty. Kernberg tvrdí, že trauma a porucha osobnosti jsou úzce propojené – trauma ovlivňuje vývoj identity, což je klíčovým faktorem při vzniku poruch.

Jak Kernbergova teorie ovlivňuje psychodynamickou terapii

V psychodynamická terapie, přístup zaměřený na nevědomé procesy a vztahové vzorce je Kernbergova metoda často používána k práci s pacienty s těžkými poruchami osobnosti. Terapie vyžaduje schopnost rozpoznat a modulovat skryté konflikty, které se projevují v transferenčních vztazích během sezení. To je přesně to, co Kernberg popisuje jako “objektové vztahy” – vnitřní reprezentace ostatních lidí, které řídí naše reakce. Proto je psychodynamická terapie nejen vhodná, ale i nezbytná pro klienty, jejichž život je řízen těmito nevedenými vzorci.

Praktické aplikace Kernbergova modelu najdete i v moderních trauma‑informovaných přístupech. Přístup, který zdůrazňuje bezpečný terapeutický rámec a pochopení vlivu traumat na psychiku, staví na stejných principech jako Kernbergova teorie – oba se zaměřují na integraci rozdělených částí sebe a druhých. V praxi to znamená, že terapeut pomáhá pacientovi znovu získat kontrolu nad svými emocemi a vztahy tím, že postupně sjednocuje konfliktní obrazy.

Dalším důležitým prvkem je objektová teorie, koncept, který popisuje, jak vznikají a mění se vnitřní obrazy lidí, se kterými jsme v kontaktu. Kernberg tvrdí, že naše vnitřní objekty jsou formovány v dětství a nezpracované trauma může vést k fragmentaci těchto objektů. Tato fragmentace se pak projevuje jako impulzivní chování či nestabilita ve vztazích. Když terapeut rozpozná tyto fragmenty, může s pacientem pracovat na jejich integraci a vytvořit tak stabilnější vnitřní svět.

Kernbergova metoda také zdůrazňuje význam “přenosu” a “proti‑přenosu” – jak pacient přenáší své původní vnitřní vztahy na terapeuta a jak terapeut reaguje. Tyto dynamiky jsou přímo spjaty s konceptem “psychodynamické struktury” a jsou nezbytné pro úspěšnou práci s obtížnými pacienty. Když se terapeut naučí rozpoznat a využít přenos, získá mocný nástroj k rozklíčování skrytých vzorců a jejich následné úpravě.

V naší sbírce článků objevíte konkrétní techniky, které podpoří vaši praxi: od práce se studem a vinou po traumatu, přes strukturované kroky při práci s borderline osobnostní poruchou, až po tipy, jak vytvořit bezpečný terapeutický rámec v online prostředí. Každý příspěvek čerpá z Kernbergových principů a ukazuje, jak je lze použít v dnešní psychoterapeutické praxi. Ponořte se do těchto zdrojů a získejte praktické poznatky, které posunou vaši terapii na vyšší úroveň.