Rozdělení černobílého myšlení: Jak pracovat se štěpením v psychoterapii

Černobílé myšlení, známé i jako štěpení - obranný mechanismus, který rozděluje vnímání sebe a druhých na naprosto pozitivní nebo naprosto negativní, často stojí v centru problémů u pacientů s hraniční poruchou osobnosti či u takzvaných High Conflict Personality (HCP). Jak terapeutům rozpoznat tento vzorec a co s ním dělat ve výkladu se podíváme podrobně, od teoretických kořenů po konkrétní techniky, které lze použít již v první seanci.

Klíčové body

• Štěpení je primitivní obranný mechanismus, který se objevuje už v raném vývoji a často přežívá do dospělosti.
• Kernbergův model organizace osobnosti nabízí konkrétní diagnostické otázky (STIPO) k odhalení černobílého myšlení.
• Psychodynamická, kognitivně‑behaviourální a dialektická behaviorální terapie mají specifické intervence na práci se štěpením.
• Práce s rozštěpením vyžaduje pomalý rytmus, validaci emocí a postupné rozšiřování komplexnosti vnímání.
• Praktické cvičení - „stíny a světla“, mentalizační dialog a „sčítání protikladů“ - pomáhají pacientovi vytvářet odstíny mezi černou a bílou.

Co je štěpení a odkud pochází?

Termín splitting poprvé systematicky použila Melanie Klein při práci s dětskými pacienty. Popisuje obranu, kdy si jedinec nedovolí vnímat komplexní realitu a místo toho rozděluje objekty (např. rodiče, partnera) na „vše dobré“ nebo „vše špatné“. V psychodynamickém kontextu je štěpení jedním z primitivních obranných mechanismů, které slouží k ochraně před úzkostí anihilační - tedy strachem, že ztráta objektu (např. lásky) povede k rozpadu já.

Historicky se dalo toto rozdělení přirovnat ke starobylým přežitkům, kde neexistovala střední cesta mezi životem a smrtí - buď se bojovalo, nebo se prchalo. V moderní společnosti se ale tento “všechno‑nebo‑nic” vzorec projevuje v mezilidských vztazích, pracovních sporech i politické polarizaci.

Klinické projevy u různých skupin

U hraniční porucha osobnosti (BPD) se štěpení objevuje často jako rychlé přechody mezi idealizací a devalvací partnera. Pacient může během několika minut považovat svého blízkého za dokonalého zachránce a o okamžik později za nebezpečného vraha.

U High Conflict Personality (HCP) se černobílé myšlení projevuje v extrémním veřejném konfliktu: jedinec vidí skupinu, organizaci nebo instituci jako jediného padoucha, který musí být zničen. V takovém kontextu se často objevují obviňování, výtržnictví a nekompromisní požadavky.

Psychiatr Cyril Höschl v 1991 popsal, že v české populaci až třetina lidí vykazuje tendenci k zjednodušenému černobílému myšlení, zejména v kombinaci s nižšími kognitivními kapacitami - čímž se zvýší riziko deprese a úzkostných poruch.

Diagnostika podle Kernbergova modelu

Kernbergův model organizace osobnosti (1984) rozděluje jedince do tří úrovní - normální, neurotický a hraniční. V rámci strukturovaného interview STIPO se kladou otázky typu: „Myslíte si, že lidé jsou buď úplně dobří nebo úplně špatní?“ nebo „Cítíte, že situace je buď perfektní, nebo katastrofální?“ Odpovědi pomáhají identifikovat přítomnost štěpení.

Klíčové diagnostické ukazatele:

• Difúzní identita - pacient nestihne vytvořit stabilní self‑koncept.
• Primární obranné mechanismy - kromě štěpení často přichází popření, projekce a idealizace.
• Fluktuace v testování reality - pacient vnímající svět jako černobílý má problémy s „šedými“ situacemi.

Terapeutické přístupy ke štěpení

Neexistuje jednotný „recept“, ale různé směřování terapií nabízejí specifické techniky.

Psychodynamická terapie

Vychází z Kleinovy a Kernbergovy teorie. Klíčové techniky:

• Interpretace rozštěpených vztahů - terapeut pomáhá pacientovi vidět, že i „škaredí“ osoba má pozitivní stránky.
• Práce s přenosem - rozpoznání, když pacient přenáší rozštěpené pocity na terapeuta.
• Projekce a introjekce - naznačení, že negativní projekce na druhé jsou ve skutečnosti interní konflikty.

Kognitivně‑behaviourální terapie (CBT)

CBT cílí na změnu automatických myšlenek typu „všechno je špatné“. Praktické kroky:

1. Identifikace černobílých automatických myšlenek pomocí deníku.
2. Testování pravdivosti - „Jaké důkazy mám pro a proti této představě?“
3. Generování alternativních, středněšedých výroků („Může to být občas obtížné, ale ne nutně katastrofální.“).

Dialektická behaviorální terapie (DBT)

DBT, vyvinutá Marsha Linehan, je speciálně zaměřená na BPD a štěpení. Důležité komponenty:

• Mezipodpora (validation) - terapeut uznává, že pacientova zkušenost je skutečná, i když je černobílá.
• „Mírná změna“ - cíl není dosáhnout úplné integrace hned, ale posunout se o krok blíže ke komplexnějšímu vnímání.
• „Střídavý expozice“ - pacient se střídavě konfrontuje s pozitivními i negativními aspekty vztahu, aby se učil tolerovat protichůdné informace.

Praktické techniky v jedné seanci

Tyto cvičení můžete použít během první až třetí terapie, aby pacient začal rozpoznávat a rozšiřovat šedé odstíny.

1. Stíny a světla

Pacient napíše na dva sloupce: „Co na té osobě vidím jako špatné?“ a „Co na té osobě vidím jako dobré?“. Pak společně hledáte položky, které se překrývají, a diskutujeme, jak lze jedince vnímat jako komplexní osobu.

2. Mentalizační dialog

Terapeut se ptá: „Co si myslíš, že tato osoba prožívá, když se chová tak, jak se chová?“ - tím se otevírá prostor pro empatii a rozbití černobílého rámce.

3. Sčítání protikladů

Vybereme konkrétní situaci, např. roztrpělivý rozhovor. Pacient napíše, co v ní vidí jako „úplnou katastrofu“ a co jako „malou nepříjemnost“. Pak společně vytvoříme větší větu: „Bylo to nepříjemné, ale zvládl jsem to a můžeme najít řešení.“

Srovnání terapeutických přístupů

Případová ukázka - Jana, 28 let

Jana přišla s černobílým popisem svého partnera: buď „dokonalý zachránce“, nebo „zrádce, který ji chce zničit“. Použili jsme techniku "Stíny a světla". Po třech seancích dokázala uvést, že partner má také slabé stránky, ale že to neznamená, že je zcela špatný. Postupně začala měnit automatické myšlenky pomocí CBT a doplnila DBT dovednosti regulace. Po šesti měsících hlásila snížení impulzivních reakcí a stabilnější vztah.

Jak pokračovat po terapii?

Po ukončení intenzivní intervence je dobré nastavit "údržbový" plán. Patří sem pravidelný kontrolní zápis o myšlenkách, pokračování v DBT‑skupině (pokud je dostupná) a případně občasná sezení s psychologem, který pomůže udržet integraci. Důležité je také rozšířit sociální síť - černobílé myšlení často vzniká ve „skořápkovém“ prostředí bez rozmanitých pohledů.

Často kladené otázky

Štěpení může být těžký vzorec, ale dobře strukturovaný terapeutický plán a konkrétní cvičení umožňují pacientovi přejít od „černobílého“ vidění k bohatší mozaice reality.