Sebekritika: Jak přeměnit sebevinnost na růst a nechat si pomoci

Sebekritika je sebekritika, schopnost hodnotit vlastní chování, myšlenky a emoce. Also known as vnitřní kritik, it může být nástrojem pro růst – nebo zbraní, kterou si obrátíte proti sobě samotnému.

Když sebekritika funguje jako nástroj, pomáhá vám učit se z chyb, zlepšovat se a být upřímný s sebou. Ale když se přemění v neustálé sebeobviňování, když každá chyba znamená, že jste „něco špatného“, když si říkáte „nikdy to nezvládnu“ nebo „všichni jsou lepší než já“ – už to není sebekritika. Je to sebeútok. A ten nevede k vylepšení. Vede k vyhoření, úzkosti a pocitu, že jste „nedostateční“. Víte, co je společného mezi lidmi, kteří trpí chronickou úzkostí, vyhořením nebo nízkým sebevědomím? Často mají v hlavě neustále zapnutého kritika, který jim neumožňuje dýchat. A ten kritik nevznikl z ničeho. Vznikl z dětství, z příkladů, z kritiky, kterou jste přijali jako pravdu.

Psychoterapie není o tom, aby vás naučila přestat být kritický. Je o tom, aby vám pomohla přeměnit ten vnitřní hlas. Zničit ho? Ne. Přeměnit ho. Z kritika, který vás zničí, na průvodce, který vás vede. Když začnete rozpoznávat, kdy vaše myšlenky jsou opravdové a kdy jsou jen starým programem, který už neplatí, začnete mít prostor. Prostor pro sebeúctu. Prostor pro to, že jste člověk – ne dokonalý stroj. A když tohle pochopíte, změní se i to, jak vidíte své chyby. Nejsou důkazem, že jste špatný. Jsou jen součástí cesty.

V našich článcích najdete, jak sebekritika souvisí s kognitivní restrukturalizací, metodou, která pomáhá změnit špatné myšlenky, jak REBT, přístup od Alberta Ellise ukazuje, že emoce vznikají z našich přesvědčení – ne z událostí – a jak práce s sebevědomím, základem pro zotavení z poruch příjmu potravy i chronického vyhoření může změnit celý váš vnitřní svět. Nejde o to, abyste přestali kritizovat. Jde o to, abyste přestali být jeho obětí.