Autismus neznamená neschopnost milovat. To je první věc, kterou potřebujete vědět. Lidé s poruchou autistického spektra (PAS) cítí lásku stejně hluboce jako kdokoli jiný - jen ji často projevují jinak. Mnoho lidí stále věří, že autisté nemají city. To je mýtus. A ten mýtus zničil mnohé vztahy - ne proto, že by někdo neuměl milovat, ale proto, že druhý nevěděl, jak ho poznat.
Láska, kterou nevidíte
Lidé s PAS neříkají: „Mám tě rád.“ Často říkají: „Dnes jsem si přečetl celou knihu o planetách a myslím, že bys to měl taky.“ To není odmítnutí lásky. To je její forma. Podle výzkumu Kateřiny Slavíčkové z Univerzity Karlovy (2023) je jedním z nejčastějších způsobů, jak autisté projevují cit, zapojení partnera do svých speciálních zájmů. Když vás vezme na výstavu o dinosaurech, připraví vám přehled všech druhů, nebo vás naučí rozlišovat typy lokomotiv - není to nudné. Je to dar. Je to způsob, jak říct: „Toto je to, co mě dělá šťastným. A já chci, abys to byl taky.“ Neurotypičtí lidé často hledají lásku ve výrazu očí, náhodných objímáních, vtipných poznámkách. Autisté ji dávají v důslednosti. Věrnost. Vědomí, že vždy odpoví na zprávu. Že si zapamatují, že jste měli zájem o konkrétní film, a příští týden vám ho pošle. Že vás neopustí, když se budete cítit špatně. To není méně. To je jiné.Co ztěžuje vztahy?
Není to, že by autisté nechtěli být v blízkosti. Je to, že svět je pro ně neustále přetížený. Zvuky, světlo, nečekané dotyky, nepředvídatelné situace - to všechno může být jako stálý šum v hlavě. Když se k vám někdo přiblíží, nejspíš nechce jen něco říct. Chce, aby jste pochopili, co se děje uvnitř něj. A to je těžké, když on sám neví, jak to vysvětlit. Podle Kateřiny Jánské (2018) je jednou z největších překážek „sociální šum“. Když někdo řekne „Co děláš večer?“, neurotypik si myslí: „Připravím se na rande.“ Autista si myslí: „Který z těchto pěti plánů je ten nejbezpečnější?“ Nebo: „Má to nějaký skrytý význam?“ Příklad z článku na Aktuálně.cz (2019) je dokonalý: muž s PAS pracoval jako vynikající manažer v bankovnictví - přesný, spolehlivý, výkonný. Ale když se k němu měli přijít poradit řemeslníci, celý den se rozpadl. Nepředvídatelnost ho psychicky rozložila. Jeho manželka nebyla na to připravená. Neřekla si: „To je jeho svět.“ Řekla si: „Proč se tak chová?“ A to je ten bod. Není to odmítání. Je to jiná logika.Terapie: Nejen pro autistu, ale pro oba
Terapie není „lék“ na autismus. Terapie je most. A ten most musí být postaven z obou stran. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) upravená pro PAS se v Česku stává stále běžnější. Ale ne jen tak. Ne jako „nauč se mluvit“. Ale jako „nauč se, jak tohle člověk chápe“. Terapeut vás naučí rozlišovat mezi „nemám rád“ a „to je pro mě příliš“. Mezi „nechci to dělat“ a „to mě vyčerpává“. Partnerská terapie je klíč. Když oba partneři sedí v jedné místnosti a slyší: „Když říkáš, že se můžeme zítra potkat, já potřebuji vědět přesně, kdy, kde, co se bude dít. A co když se změní plán?“ - to je první krok k pochopení. V článku na Psychologie.cz (2021) je popsána žena, která se po letech naučila, že když její muž s AS přinesl k obědu všechny svoje hračky, nechtěl jen vytvořit „zábavu“. Chcel sdílet svůj svět. A když jí to vysvětlil, začal jí dělat větší úsměvy než kdy jindy. V Praze a dalších městech se objevují terapeuti, kteří se specializují právě na vztahy lidí s PAS. Ceny se pohybují mezi 800 a 2000 Kč za hodinu. Ačkoli pojišťovny zatím hradí terapie jen pro děti, poptávka mezi dospělými roste. Nadační fond ATYP hlásil v roce 2022 o 37 % více dotazů na vztahovou podporu než v roce 2020.
Co funguje? Praktické rady
- Nejde o to, co říkáte. Ale jak. Používejte přímou, konkrétní komunikaci. „Chci se zítra sejít v 18:00 v kavárně na Národní.“ Ne: „Možná bychom mohli někdy zítra někde…“ - Struktura je bezpečí. Autisté potřebují předvídatelnost. Plánování, kalendáře, připomínky - to není nuda. To je ochrana. - Respektujte senzorické potřeby. Někdo potřebuje ticho. Někdo potřebuje těžkou deku. Někdo potřebuje jít na procházku, když se cítí přetížený. To není „přehnané“. To je jeho způsob přežít. - Neberete to jako osobní útok. Když vás někdo nezavolá, neznamená to, že vás nemiluje. Může to znamenat, že potřebuje čas, nebo že se mu to v hlavě ztratilo. Neříkejte: „Máš zájem o něco jiného.“ Řekněte: „Chci vědět, jak to pro tebe vypadá.“ - Učte se spolu. Někdy stačí, když si spolu přečtete článek o PAS. Nebo si spolu vyzkoušíte, jak se cítíte, když někdo mluví příliš rychle. To je vztah. Ne věda. Ne léčba. Právě tohle.Co je na horizontu?
V roce 2024 má být spuštěna první česká aplikace pro podporu vztahových dovedností u lidí s PAS. Vzniká ve spolupráci s Univerzitou Karlovou. Bude obsahovat nástroje pro komunikaci, plánování, rozpoznávání emocí - vše v jazyce, který autista chápe. Vědci jako RNDr. Hana Sotáková předpovídají, že do roku 2027 bude počet terapeutů specializovaných na vztahy lidí s PAS růst o 50 %. Důvod? Počet dospělých s diagnostikovaným PAS vzrostl v letech 2018-2022 o 142 %. Lidé se konečně učí hledat pomoc - a najít ji.
Největší překážka není autismus. Je to nepochopení.
Vztahy s autistou nejsou těžší. Jsou jiné. A když je poznáte, mohou být hlubší než jakýkoli jiný. Když se naučíte, že „má rád“ znamená „přinesl ti knihu o zvěři“, ne „koupil ti květiny“, pak se stáváte nejen partnerem. Stáváte se jeho domovem.Nejde o to, aby se někdo změnil. Nejde o to, aby se někdo „napravil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“.
Nejde o to, aby se někdo změnil. Nejde o to, aby se někdo „napravil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“.Nejde o to, aby se někdo změnil. Nejde o to, aby se někdo „napravil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“.
Nejde o to, aby se někdo změnil. Nejde o to, aby se někdo „napravil“. Nejde o to, aby se někdo „přizpůsobil“.Může člověk s autismem mít dlouhodobý romantický vztah?
Ano, může. Mnoho lidí s poruchou autistického spektra má trvalé, hluboké a šťastné vztahy. Klíčem je ne to, jak se milují, ale jak si rozumí. Když oba partneři pochopí, že lásku nevyjadřují stejným způsobem, vztah může být i silnější než v případě neurotypických párů. Výzkumy ukazují, že autisté často přinášejí věrnost, upřímnost a hloubku - věci, které mnohé vztahy potřebují.
Proč lidé s PAS často nemají přátelství?
Nemají je proto, že nechtějí. Mají je proto, že nevědí, jak je začít. Společenské hry, náhodné konverzace, „příliš mnoho“ smíchu - to všechno může být přetížením. Mnoho autistů má přátelství, ale v jiné formě: online, v tichém prostředí, mezi lidmi se stejnými zájmy. Někteří mají jen jednoho nebo dva blízké přátele - a to je pro ně víc než stovky povrchních kontaktů.
Je terapie pro vztahy lidí s PAS skutečně účinná?
Ano, pokud je správně navržená. Kognitivně-behaviorální terapie upravená pro PAS pomáhá lidem rozumět svým emocím a potřebám. Partnerská terapie pomáhá oběma stranám naučit se komunikovat. Výsledky ukazují, že když se oba partneři zapojí, vztahy se zlepšují - často dramaticky. Není to „lék“, ale nástroj, který umožňuje lidem najít společný jazyk.
Co dělat, když partner s PAS „nechce“ být blízko?
Nechce to nejspíš nechtět. Chce to možná jen potřebovat. Lidé s PAS často potřebují čas na „recharge“ - obnovu energie. To není odmítnutí. Je to potřeba. Místo toho, abyste se dotazovali, „proč mě nechceš?“, zkuste říct: „Potřebuješ nějaký čas? Můžu ti pomoci s něčím?“ Většinou to stačí. A když se vrátí, bude to s větší hloubkou, než kdykoli jindy.
Může být vztah s autistou „nepřiměřený“?
Ne. Vztah není „nepřiměřený“, jen jiný. Když se někdo stále snaží „vyrovnat“ autistu k neurotypickým normám, vztah se zhroutí. Ale když se oba přijmou tak, jak jsou - jeden s jeho přesností, druhý s jeho potřebou výrazu - může být tento vztah nejvěrnější, nejčistší a nejhlubší, jaký si můžete představit. Není to o vyrovnání. Je to o společném vytváření světa, který pro oba funguje.
Největší zázrak není to, že lidé s autismem milují. Je to to, že se učíme je poznávat.