WHO říká jasně: duševní zdraví není luxus, je to základ. Každý desátý člověk na Zemi trpí nějakým duševním onemocněním. Během prvního roku pandemie covidu-19 se počet lidí s depresí nebo úzkostí zvýšil o 25 procent. A přesto, co se děje s našimi myslmi, je stále nejvíce ignorované. Většina zemí vynakládá na duševní zdraví jen 2 procenta svého zdravotnického rozpočtu. V nejchudších zemích má jen 12 procent lidí s psychózou přístup k léčbě. V bohatých zemích je to 70 procent. To není jen nespravedlnost - je to globální krize, která nás všechny ovlivňuje.
Co WHO vlastně říká o duševním zdraví?
Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví už od roku 1948 jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. To znamená, že nemůže být zdraví jen o tom, že nemáš horečku nebo zlomeninu. Pokud ti někdo zničí důvěru, přemůže tě úzkost nebo tě stres přiměje k tomu, abys se neodvažoval jít do práce, jsi nemocný. A přesto, co se týče financování, duševní zdraví je stále těžké přesvědčit ministry, že to stojí za peníze. WHO vyzývá vlády, aby zvýšily investice. A ne jen trochu - ale radikálně. V současnosti je méně než 1 procento celosvětové zdravotnické pomoci věnováno duševnímu zdraví. To je jako bys vydával 100 korun na léky a jen 1 korunu na léčbu srdce.
Proč je to tak důležité pro ekonomiku?
Není to jen o lidském utrpení. Je to o penězích. Každé 10% zlepšení duševního zdraví přináší 0,4% růstu HDP. To znamená, že pokud bychom v Česku zlepšili duševní zdraví všech zaměstnanců o jen pět procent, přispěli bychom k růstu ekonomiky o přes 20 miliard korun ročně. Na druhé straně náklady na duševní onemocnění pro firmy činí 10 miliard dolarů ročně. Lidé chybí v práci, jsou méně produktivní, často odcházejí. A když nejsou podporováni, problém jen roste. EU-OSHA jasně říká: správné řízení psychosociálních rizik na pracovišti není jen morální povinnost - je to zákon. Pokud neřešíš stres, přetížení, nenadálé změny nebo násilí v týmu, platíš za to dvojnásobek.
Co dělá WHO, aby se to změnilo?
WHO nejen varuje - dělá. Vytvořila program QualityRights, který je sada 14 školicích a poradenských modulů. Tyto nástroje pomáhají zemím přestavět systémy péče o duševní zdraví. Místo toho, aby se lidé s duševním onemocněním zavírali do ústavů, WHO prosazuje systémy založené na primární péči. To znamená, že lékař v obecné praxi, zdravotní sestra nebo sociální pracovník dostanou dostatečnou přípravu, aby rozpoznali příznaky úzkosti, depresí nebo psychózy a poskytli základní podporu. A to všude - ve vesnici, na venkově, v oblastech bez psychiatrů. Tento přístup je založený na lidských právech. Ne na léčení, ale na zotavení. Na respektu. Na tom, že člověk má právo na život, na práci, na rodinu, na svobodu.
Proč je významné, že Francie začne platit za léčbu duševních problémů?
Francie je jednou z prvních zemí, která přijala konkrétní krok. V září 2023 prezident Emmanuel Macron oznámil, že od roku 2024 bude stát hradit léčbu duševních problémů stejně jako léčbu fyzických onemocnění. To není jen symbolický gesto. Je to přesun z myšlenky, že duševní zdraví je „nepříjemný problém“, na myšlenku, že je to základní lidské právo. Když se stát rozhodne platit za léčbu, změní se i přístup lékařů, pacientů a veřejnosti. Stigma začne klesat. Lidé se nebudou stydět jít k lékaři. A to je krok, který by měly udělat všechny země. WHO to jasně říká: pokud nejsou služby dostupné a finančně přístupné, žádná strategie, žádná kampaně, žádné vzdělávání nepomůže.
Co je špatně s dnešním přístupem?
Největší chyba je, že se duševní zdraví považuje za něco, co se řeší jen v psychiatrických nemocnicích. To je jako kdybyste řekli, že zdraví srdce se řeší jen v kardiologických odděleních. WHO upozorňuje, že biomedicínský přístup - tedy pohled, že všechno je jen o chemii v mozku - vedl k zanedbání důležitých faktorů: chudoby, násilí, izolace, pracovního stresu, diskriminace. Ženy a dívky s mentálním postižením jsou v ústavní péči často vystaveny násilí - nucené sterilizace, potraty, antikoncepce. To není léčba. To je porušení lidských práv. WHO to označuje za vážný problém, který musí být vyřešen. A to nejen v chudých zemích. I v Evropě se takové případy stávají.
Co můžeš udělat ty?
Nejsi jen pozorovatel. Můžeš se zapojit. Pokud pracuješ v podniku, zeptej se: „Máme program na podporu duševního zdraví zaměstnanců?“ Pokud jsi rodič, zeptej se školy: „Učíte děti, jak rozpoznat úzkost nebo deprese?“ Pokud jsi student, neboj se mluvit. Pokud jsi lékař, nauč se rozpoznat příznaky - ne jen u pacientů s psychózou, ale i u těch, kteří přijdou s bolestmi břicha, hlavou, nebo říkají: „Všechno mě unavuje.“
WHO říká: duševní zdraví není jen záležitostí psychiatrů. Je to záležitost celé společnosti. Každý, kdo má někoho, kdo se trápí, má vliv. Když se někdo otevře, ty mu můžeš říct: „Není to špatné, že se cítíš takhle. Je to lidské.“ A to už je začátek léčby.
Co bude dál?
WHO má tři „miliardové“ cíle: zlepšit přístup k péči pro 1 miliardu lidí, chránit 1 miliardu lidí před zdravotními hrozbami a zlepšit kvalitu života dalších 1 miliard. Duševní zdraví je klíčem ke všem třem. Bez něj se žádný z nich nepovede. V roce 2023 WHO aktualizovala své nástroje QualityRights a připravuje další strategii na následující období. Ale to nestačí. Potřebujeme, aby každá země přijala, že duševní zdraví je stejně důležité jako fyzické. A že nejlevnější způsob, jak to řešit, je investovat včas - ne když je už příliš pozdě.
Největší překážka není nedostatek peněz. Je to nedostatek odvahy. Odvahy přiznat, že se nám všechno rozbíjí - a že to můžeme opravit společně.
Proč WHO tvrdí, že duševní zdraví je základní lidské právo?
WHO považuje duševní zdraví za lidské právo, protože každý člověk má právo žít bez strachu, bez násilí, bez izolace. Pokud ti stres, úzkost nebo depresivní porucha znemožňují pracovat, studovat, mít vztahy nebo jít ven, tvoje základní práva jsou ohrožena. WHO vychází z mezinárodních smluv, jako je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, která říká, že lidé s duševním onemocněním nemají být diskriminováni, zavíráni nebo nuceni k léčbě. Základní právo je mít přístup k péči, která ti pomůže zotavit se, ne jen „zakrýt“ příznaky.
Jaký je rozdíl v přístupu k léčbě mezi bohatými a chudými zeměmi?
Rozdíl je obrovský. V zemích s vysokými příjmy má přes 70 procent lidí s psychózou přístup k léčbě. V zemích s nízkými příjmy je to jen 12 procent. Proč? V chudých zemích chybí lékaři, léky, infrastruktura a financování. Mnoho lidí nemá ani přístup k základnímu zdravotnímu systému, natož k psychiatrické péči. WHO říká, že to není otázka „nemůžeme si to dovolit“, ale „nemáme to ještě zařadit jako prioritu“. A to je výběr - ne nutnost.
Co je QualityRights a jak pomáhá?
QualityRights je sada 14 školicích a nástrojů vyvinutých WHO, které pomáhají zemím přestavět systém péče o duševní zdraví. Místo zavírání lidí do ústavů se zaměřuje na to, aby byla péče blízko domova - v obecných lékárnách, školách, pracovištích. Nástroje vzdělávají lékaře, sociální pracovníky a i rodiny, jak podporovat zotavení, respektovat volbu pacienta a chránit jeho lidská práva. Je to přístup „od spodních vrstev“ - ne od ministerstev, ale od lidí, kteří se o někoho starají.
Proč je důležité, aby se duševní zdraví řešilo v primární péči?
Protože většina lidí, kteří trpí úzkostí nebo depresí, nikdy nejde k psychiatrovi. Přijdou k lékaři s bolestí hlavy, nevolností nebo neustálou únavou. Pokud lékař v primární péči neví, jak rozpoznat duševní příznaky, pacient zůstane bez pomoci. Integrace duševního zdraví do primární péče znamená, že každý, kdo přijde k lékaři, má šanci, že mu někdo položí otázku: „Něco tě trápí?“ A to je větší změna, než se zdá.
Jaký je vliv duševního zdraví na pracoviště?
Špatné duševní zdraví na pracovišti znamená větší absenci, nižší produktivitu, vyšší rotaci zaměstnanců a větší riziko úrazů. EU-OSHA uvádí, že správné řízení psychosociálních rizik - jako je přetížení, nejistota, násilí nebo nedostatek podpory - není jen dobře, ale zákonné. Zákazníci si nevšimnou, jestli máš zdravý tým. Ale ti, kdo tam pracují, si všimnou. A když se cítí bezpečně, jsou věrnější, kreativnější a efektivnější.