Co když potkám terapeuta náhodou mimo ordinaci: Jak se chovat a proč to důležité je

Představte si to: jste v supermarketu, držíte v ruce mléko a najednou vidíte svého terapeuta. Stojí u regálu s ovesnými vločkami. Váš první impuls? Usměvat se, pozdravit, možná i začít mluvit o tom, co vás dnes trápí. Ale pak si vzpomenete: terapeut není přítel. A toto není ordinace.

Takové setkání může být zároveň zvláštní, nebezpečné a dokonce terapeuticky hodnotné. Ne každý terapeut o tom předem mluví. Ale každý klient by měl vědět, co dělat, když se to stane. A proč to vůbec důležité je.

Proč terapeut neodpovídá na pozdrav jako přítel?

Terapeut není zlý, když při náhodném setkání jen kývne hlavou a jde dál. Není ani nevstřícný. Je profesionální. V psychoterapii se nejedná o přátelství. Jedná se o vztah, který má jasný účel: pomoci vám pochopit sebe sama, zvládnout bolest, změnit vzorce. A k tomu potřebuje jasná hranice.

Když terapeut začne mluvit o vašich problémech v obchodu, nebo když přijme pozvání na kávu, tato hranice se roztáhne. A když se hranice roztáhnou, terapie přestává fungovat. Podle výzkumu Masarykovy univerzity (Ptáček, 2018) je jednou z nejčastějších příčin selhání terapie právě přílišná blízkost mimo ordinaci. Klient se začne cítit závislý, terapeut přestává být neutrální pozorovatel - a vztah se mění z terapeutického na osobní. To je nebezpečné.

Terapeut má na starosti vaše bezpečí. A to zahrnuje i to, aby se nezapojil do situací, které by mohly narušit důvěru, objektivitu nebo vzdálenost, která je pro terapii nezbytná.

Co dělat, když vás terapeut potká?

Nejčastější chyba klientů je předpokládat, že terapeut bude reagovat jako běžný člověk. Ale on není běžný člověk - alespoň ne v tomto kontextu. Tady je, co skutečně dělá většina českých terapeutů podle studie Gromesové (2017):

• Přikývne nebo kývne hlavou - jako zdvořilý pozdrav
• Nepřidává žádné slovo o terapii
• Nepřiznává se k tomu, že je terapeutem
• Nezastavuje se, nezahájí konverzaci
• Rychle odejde - nezůstává

To zní chladně? Možná. Ale je to nejbezpečnější způsob, jak zachovat terapeutický prostor. Když terapeut při náhodném setkání vás ignoruje úplně, je to problém - to se stává v 15 % případů podle Choudhary (2024). To může být znamení, že terapeut není jistý, nebo že se připravuje na ukončení terapie. V takovém případě to prostě probrat v dalším sezení.

Když naopak terapeut začne mluvit o vašich problémech, nebo vás pozve na večeři, je to varovný signál. V roce 2020 se v Praze stalo, že terapeut přijal pozvání klienta na večeři. Terapie skončila za týden. Ne proto, že by klient byl zlý. Ale protože terapeut porušil základní pravidlo - hranice. A když se hranice roztříští, terapie ztrácí smysl.

Co když vy začnete mluvit?

Klienti často cítí, že by měli něco říct. Možná se cítí zmatení, nebo dokonce zranění, když terapeut neodpoví na pozdrav. Ale nechte to být. Pokud se rozhodnete začít konverzaci - třeba říct „Ahoj, já jsem ten, koho vidíte v ordinaci“ - terapeut by měl reagovat zdvořile, ale jasně: „Dobrý den. Pokud chceme o tom mluvit, měli bychom to udělat v našem sezení.“

To není odmítnutí. To je ochrana. Ochrana vaší terapie. Ochrana jeho profesionální integrity. A ochrana vaší bezpečnosti. Když terapeut přijme vaši iniciativu a zapojí se do konverzace mimo ordinaci, vytváříte riziko závislosti, nedorozumění a ztráty důvěry. V průzkumu Psychologie.cz (2022) 73 % klientů očekávalo, že terapeut bude při náhodném setkání přátelský. Ale 87 % terapeutů to dělá jinak - a mají pravdu.

Proč se někteří terapeuti chovají jinak?

Ne všichni terapeuti se učí stejně. Kognitivně-behaviorální terapeuti - kteří tvoří většinu - mají jasná pravidla. Podle průzkumu SUR (2022) 97 % z nich předem s klientem projednává, jak se chovat při náhodném setkání. Humanistickí terapeuti - kteří často zdůrazňují autenticitu a přirozenost - to považují za méně důležité. Pouze 76 % z nich to dělá.

Výsledek? Klienti humanistických terapeutů častěji reportují zmatení. Podle studie z AV ČR (2023) 34 % z nich vnímá náhodné setkání jako zdroj úzkosti. Klienti kognitivně-behaviorálních terapeutů? Jen 18 %. Rozdíl je jasný. A ten vzniká ne proto, že by jeden přístup byl lepší, ale protože jiný přístup je jasnější.

Nejbezpečnější je, když se o tom mluví předem. Když si v prvním sezení řeknete: „Co když se potkáme v obchodě? Co když uvidím vaše auto u domu?“ Když to projednáte, nebude to náhoda. Bude to součást terapie.

Co dělat, když se setkání stane problémem?

Co když terapeut při náhodném setkání řekne: „Co ti dnes dělá hlavu?“ a začne vám radit v řadě u pokladny? Nebo když vás vyzve na kávu, protože „to je lepší než sezení“? To je neetické. A to je problém, který se dá vyřešit.

Nejprve to probrat v terapii. 78 % terapeutů (SUR, 2022) říká, že taková témata jsou důležitá - a mohou přinést hluboké poznání. Možná terapeut nevěděl, že vás to trápí. Možná si neuvědomil, že tím narušil hranice. Možná se sám cítí zmateně. A to je právě to, co terapie má pomoci pochopit.

A pokud se terapeut chová opakovaně neeticky - ignoruje vás, přijímá pozvání, mluví o terapii ve veřejném prostoru - pak máte právo to nahlásit. V České republice existuje Česká komora psychologů. Jejich Etický kodex (článek 5.3, platný od 2021) říká jasně: psycholog nesmí využívat terapeutický vztah k vytváření jiných vztahů. Porušení tohoto pravidla může vést k disciplinárnímu řízení. V letech 2020-2023 bylo zahájeno 4 taková řízení. A v roce 2022 bylo 7 případů, kdy klienti nahlásili neetické chování - a bylo vyšetřeno.

Klienti, kteří to probrali - co říkají?

Víte, co je nejzajímavější? Když klient a terapeut proberou náhodné setkání v sezení, většinou to zlepší vztah. Podle průzkumu Psychologie.cz (2023) 95 % klientů, kteří o tom mluvili, řeklo, že jim to pomohlo lépe pochopit hranice. Někteří řekli, že teď cítí větší bezpečí. Jiní řekli, že teď vědí, že terapeut je odborník - ne přítel, ne soudce, ne příbuzný. A to je právě to, co terapie potřebuje.

Terapie není o tom, aby vás terapeut miloval. Je o tom, aby vás pochopil. A k tomu potřebuje jasný prostor. A ten prostor se nevytváří jen v ordinaci. Vytváří se tím, jak se obě strany chovají i mimo ni.

Závěr: Hranice nejsou zábrana - jsou základ

Náhodné setkání s terapeutem není chyba. Není to nic, čeho byste se měli bát. Je to příležitost. Příležitost pochopit, že terapie je něco jiného než přátelství. Něco jiného než závislost. Něco jiného než normální život.

Terapeut není nepřítel, když neříká „Ahoj“. Je odborník, když se nezastaví. A vy nejste zlý, když to necháte být. Nejste nevstřícní. Nejste nevědomí. Jste klient, který respektuje hranice. A to je největší způsob, jak terapii pomoci.

Pokud se vám někdy stane, že potkáte svého terapeuta mimo ordinaci - kývněte. Nechte ho jít. A v příštím sezení se zeptejte: „Co když se to znovu stane?“ To je nejlepší, co můžete pro sebe udělat.