Nejste jen tělo. Nejste jen mysl. Jste duševní zdraví - to, co vás činí schopným zvládnout den, kdy vás vše přetíží, a zároveň cítit se v pořádku, když je všechno v klidu. Nejde o to, jestli nemáte depresi nebo úzkost. Jde o to, jestli se můžete probudit s touhou žít, ne jen s tím, že se musíte probudit.
Co vlastně duševní zdraví je?
Světová zdravotnická organizace (WHO) to definovala už v roce 1946: zdraví není jen absence nemoci. Je to stav pohody, kdy člověk plně využívá své schopnosti, zvládá běžný stres, pracuje produktivně a přispívá ke své komunitě. To zní jako cíl, ale není to něco, co se stane jen tak. To je každodenní praxe. Každý den, kdy si řeknete: „Dnes si dám pauzu.“, „Dnes se nebudu srovnávat s ostatními.“, „Dnes mi stačí být.“ - to je duševní zdraví v akci.
Nejde o to, aby jste byli vždy šťastní. Jde o to, aby jste byli schopni cítit smutný, vzteklý, zmatený - a přesto se neztratit. Duševní zdraví zahrnuje tři věci: jak přemýšlíte (kognitivně), jak cítíte (emočně) a jak se vztahujete k ostatním (společensky). Když jste duševně zdraví, dokážete přijmout informaci, která vás bolí, a nepřemýšlet o ní 24 hodin. Dokážete říct „ne“ bez pocitu viny. Dokážete přiznat, že jste unavení, a neříct si, že to musíte překonat.
Proč to vůbec má význam?
Představte si, že máte zlomenou nohu. Půjdete k lékaři. Dostanete sádrovou bandáž. Dostanete léky. Dostanete rehabilitaci. A co když máte zlomenou duši? Většina lidí v Česku stále přemýšlí: „To je jen dočasné.“, „Neměl bych to tak brát k srdci.“, „Všichni to prožívají.“ Ale to není pravda. Duševní zdraví není luxus. Je to základ. Jak říká Státní zdravotní ústav, „neexistuje zdraví bez duševního zdraví.“
Když je vaše duše v klidu, spíte lépe. Jíte lépe. Myslíte jasněji. Dokážete se zaměřit na práci, i když máte děti, staré rodiče a stres na práci. Když je vaše duše v klidu, dokážete si najít čas na přítele, který vás potřebuje. Dokážete říct: „Dnes jsem zde, a to stačí.“
A co když to není v klidu? Duševní onemocnění je jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti v Česku. Lidé odcházejí do důchodu dřív, protože už nemohou. Ztrácejí práci, protože už nemohou vstát z postele. A to všechno proto, že nikdo neřekl: „Tohle je zdravotní problém.“
Jak se to projevuje v každodenním životě?
Nejde o to, jestli máte diagnózu. Jde o to, jak se cítíte v každém dni. Zde je několik konkrétních znaků, že vaše duševní zdraví funguje:
- Dokážete přijmout kritiku, aniž byste se okamžitě cítili hodnoceni jako člověk.
- Dokážete říct: „Dnes to nejde.“ a neříct si: „Jsem slabý.“
- Dokážete si pamatovat, že jste byli někdy šťastní - i když teď ne.
- Dokážete mít vnitřní konflikt a přesto neztratit se.
- Dokážete milovat někoho, aniž byste se snažili změnit toho, koho milujete.
Psychologové jako Sigmund Freud už před sto lety říkali, že duševní zdraví spočívá ve dvou věcech: schopnosti milovat a schopnosti pracovat. Nejde o to, jestli máte skvělou práci. Jde o to, jestli vaše práce vás nevyčerpává do dna. Nejde o to, jestli máte partnera. Jde o to, jestli ho milujete tak, jak je, ne tak, jak byste ho chtěli.
Co to vůbec znamená „odolnost“?
Odolnost není to, že jste nezranitelní. Je to to, že víte, že budete zranění - ale víte, že to přežijete. Je to jako vědět, že vám může prší, a mít na to kabát. Nejde o to, aby se vám nikdy nic nestalo. Jde o to, abyste věděli, jak na to.
Odolnost se nevytváří tím, že se vynucujete být silný. Vytváří se tím, že si dovolíte být slabý. Když se vám něco nepovede, neříkejte si: „Měl jsem to dělat lépe.“ Řekněte si: „Tohle mě bolelo. A teď si dám pauzu.“
Státní zdravotní ústav říká, že duševní zdraví zahrnuje „schopnost vyrovnat se s běžným každodenním stresem“. To není něco, co se naučíte v kurzu. To se naučíte v každém dni, kdy si řeknete: „Dnes nebudu všechno řešit.“
Co můžete dělat dnes?
Nemusíte jít na terapii. Nemusíte se léčit. Nemusíte mít návrh na zlepšení. Stačí toto:
- Dejte si pauzu každý den. 10 minut. Bez telefonu. Bez přemýšlení. Jen sedět. Dechejte. Víte, co se stane? Zjistíte, že jste nebyli „tady“ celý den.
- Přestaňte srovnávat sebe s ostatními. Sociální sítě vás učí, že všichni mají dokonalý život. Ale to není pravda. Všichni se snaží přežít. Někdo jen to dělá líp.
- Přijměte, že někdy budete unavení. Nejste líní. Jste člověk. A člověk potřebuje odpočinek.
- Pořádně se podívejte na své emoce. Když se cítíte zlostní, neříkejte: „To je špatně.“ Řekněte: „Co mi to říká? Co potřebuji?“
- Najděte jednoho člověka, kterému můžete říct: „Dnes je to těžké.“ Ne musíte mít odpověď. Jen musíte mít někoho, kdo vás slyší.
Nejde o to, abyste byli dokonalí. Jde o to, abyste byli přítomní. A to je všechno, co potřebujete.
Co se děje v Česku?
V posledních letech se v Česku mění přístup. Organizace jako NZIP, Fokus Praha nebo Iprev poskytují informace, které dříve byly dostupné jen pro některé. Lidé hledají pomoc. Ne proto, že jsou „špatní“. Protože už nechtějí přežívat. Chtějí žít.
V roce 2020, během pandemie, Světová zdravotnická organizace řekla: „Duševní zdraví je nyní stejně důležité jako fyzické.“ A v Česku se začalo pracovat na Národní strategii pro duševní zdraví. To není jen politika. Je to přiznání: „Nemůžeme ignorovat to, co se děje uvnitř lidí.“
Největší změna? Stigmatizace klesá. Lidé už neříkají: „To je jen v hlavě.“ Říkají: „To je zdraví.“
Co je budoucnost?
Budoucnost není v léčbě poruch. Budoucnost je v podpoře každého dne. V školách, kde děti učí, jak říct „ne“. V práci, kde lidé nemusí být „vždy výkonní“. V rodinách, kde se nesnažíme být dokonalí, ale přítomní.
Největší změna, kterou můžete udělat, je tato: přestat myslet na duševní zdraví jako na něco, co se řeší, když je už pozdě. Začít myslet na něj jako na něco, co se každý den vychovává. Stejně jako zuby. Stejně jako pohyb. Stejně jako jídlo.
Nejste nemocný, protože se vám něco nezdá. Jste člověk, který potřebuje pozornost. A to je v pořádku.