Eklektická psychoterapie: Jak bezpečně kombinovat techniky napříč směry

Nejčastější otázka, kterou slyším od terapeutů, kteří se chystají přejít k eklektickému přístupu: „Jak nezabít klienta, když kombinuji techniky z různých směrů?“ Nejde o šálek kávy, kde můžeš přidat trochu čaje a trochu kávy a bude to v pohodě. Psychoterapie není kuchařka. Když nesprávně spojíš techniky, můžeš klientovi způsobit větší újmu, než kdyby ses držel jen jednoho směru.

Co je vlastně eklektická psychoterapie?

Eklektická psychoterapie není náhodný výběr technik, které ti připadají „fajn“. Je to systematický přístup, kde terapeut vybírá metody podle jediného kritéria: co funguje pro tohoto konkrétního člověka v této konkrétní situaci. Nezáleží, jestli technika pochází z kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamiky, existenciálního přístupu nebo humanistické psychologie. Důležité je, jestli pomůže.

V Česku dnes už 78 % terapeutů používá eklektický přístup. To není trendy, to je realita. Klienti nechtějí „čistou“ terapii. Chtějí, aby jim někdo pomohl. A pokud ti nějaká technika z jiného směru pomůže, proč ji nevyužít? Ale tady přichází ten klíčový háček: ne každý, kdo kombinuje, je eklektický terapeut. Někdo jen přidává techniky, protože si myslí, že to zní „profesionálně“.

Proč je eklekticismus tak populární?

Před deseti lety bylo běžné, že terapeut mluvil jen o „svém směru“. „Já dělám gestalt“, „já pracuji s transakční analýzou“. Ale klienti s komorbiditami - třeba úzkostí a depresí a zároveň problémy v rodině - se do toho nevešli. Když máš klienta s PTSD, který má taky chronickou úzkost a nízkou sebeúctu, nemůžeš mu dělat jen kognitivní restrukturalizaci. Musíš mu pomoci zvládnout tělesné napětí, najít smysl, naučit se důvěřovat - a to všechno najednou.

Podle studie z roku 2021 je eklektický přístup nejúčinnější u klientů s více poruchami najednou. A to je dnes norma. 70 % klientů má komorbiditu. Takže když se držíš jen jednoho směru, zbytečně omezuješ svou účinnost. Eklekticismus umožňuje rychle se přizpůsobit. Když klient v sezení 3 řekne: „Tohle mi nepomáhá, cítím se jen zmateně“, nemusíš se držet plánu. Můžeš se přesunout na existenciální otázky, nebo na tělesně orientovanou techniku - a to bez toho, abys musel přeskočit na jiný směr celkem.

Co je rozdíl mezi eklekticismem a integrací?

To je otázka, kterou si většina lidí neklade. Integrativní terapie se snaží vytvořit nový teoretický model. Například kognitivně-analytická terapie spojuje kognitivní a psychodynamické prvky do jednoho koherentního systému. Eklekticismus to nedělá. On prostě říká: „Mám k dispozici několik nástrojů. Vyberu ten, který v daném okamžiku funguje.“

Integrace je jako stavění nového domu z cihel z různých stavebních systémů. Eklekticismus je jako nářadí v dílně: máš kladivo, šroubovák, pila - a použiješ to, co potřebuješ na konkrétní práci. Neřešíš, jestli ty nástroje patří do jedné výrobní linie. Řešíš, jestli ti to půjde.

Proč to důležité? Protože integrace vyžaduje hluboké teoretické porozumění a často trvá desítky let. Eklekticismus je rychlejší - ale jen pokud máš dostatek zkušeností. Pokud ne, budeš jen „nářadí používat bez rozumu“.

Co musíš znát, abys eklektický terapeut byl bezpečný?

Nejsi eklektický terapeut jen proto, že jsi četl knihu o psychodynamice a pak se naučil techniky z CBT. Potřebuješ:

• Minimálně 500 hodin specializovaného výcviku nad rámec základního vzdělání - to znamená hluboké porozumění alespoň čtyřem hlavním směrům: kognitivně-behaviorální, psychodynamické, existenciální a humanistické terapii.
• Minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru. Předtím, než začneš kombinovat, musíš být skvělý v jednom. Jako když chceš být dobrý kuchař, musíš nejdřív umět perfektně uvařit rizoto - a pak teprve začneš přidávat jiné koření.
• Znalost nespecifických faktorů. Podle metaanalýzy Johna Norcrossa tvoří až 70 % účinnosti psychoterapie tyto věci: terapeutická aliance, empatie, schopnost probudit naději, společná práce na cílech. Pokud tyto věci neumíš, můžeš používat nejlepší techniky na světě - a klient se stejně nezlepší.

Největší chyba začátečníků? Věří, že „intuice“ je dostatečná. Ale intuice bez zkušenosti je jako řízení auta s očima zavřenýma. Výzkum z roku 2022 ukazuje, že 43 % případů, kde klientovi bylo ublíženo, bylo způsobeno právě tím, že terapeut použil techniku, kterou nechápal - třeba regresi u klienta s PTSD.

Praktický algoritmus pro bezpečné kombinování

Když jsem začal kombinovat techniky, vytvořil jsem si jednoduchý rozhodovací algoritmus. Používám ho každý týden. A funguje.

1. Diagnostika problému. Co přesně klient potřebuje? Je to úzkost? Deprese? Trauma? Ztráta smyslu? Není to „obecně špatně“. Musíš být přesný.
2. Vyhledání důkazů. Co říkají výzkumy? Pro daný problém (třeba PTSD s úzkostí) které techniky mají nejvyšší účinnost? Používám přehledy z českého manuálu „Evidence-based eklektická psychoterapie“ z roku 2022. Například: paradoxní intence funguje u klientů se ztrátou smyslu, ale ne u těch s akutní depresí.
3. Klientova kultura a preference. Je klient skeptický k „duchovním“ technikám? Pak nezačínej s existenciálními otázkami. Je příliš citlivý na přímé otázky? Pak nezačínej s CBT, kde se hned v prvním sezení analyzují myšlenky. Přizpůsob se mu, ne ho přizpůsobuj svému směru.
4. Průběžná evaluace. Každá třetí sezení se ptám: „Co ti pomohlo? Co ti nepomohlo?“ Používám standardizovaný nástroj - Outcome Questionnaire-45. Pokud se nezlepšuje, zastavím a přehodnotím přístup. Nejsem „věrný“ technice. Jsem věrný klientovi.

Praktický příklad: Klientka s chronickou úzkostí a pocitem, že „život nemá smysl“. Nejdřív jsem použil CBT - zjišťovali jsme negativní myšlenky. Po 4 sezeních se nic nezměnilo. Pak jsem přidal existenciální techniku - „hledání smyslu“. Nejprve jsem jí položil otázku: „Kdy jsi naposledy cítila, že život má nějaký význam?“ V odpovědi se objevila dětská vzpomínka na kreslení. V dalším sezení jsem jí navrhl, aby každý den nakreslila jednu věc, která ji spojuje s tím, co ji dělá šťastnou. Po třech týdnech se její úzkost snížila o 40 %. Nebyl to CBT. Nebyl to existenciální přístup. Bylo to to, co fungovalo.

Co ti může škodit - a jak se chránit?

Největší riziko eklektického přístupu je, že se staneš „technickým šarlatánem“. Používáš techniky, protože je znáš, ne proto, že jsou vhodné. To je nebezpečné.

Chceš se chránit? Tři věci:

• Supervize. Každý měsíc. S někým, kdo má víc zkušeností. Když jsem začal kombinovat, měl jsem supervizi každé dva týdny. Bez ní bych měl zranit někoho.
• Standardizované nástroje. Nepoužívej jen „cítím, že to funguje“. Měř. OQ-45, PHQ-9, GAD-7 - tyhle nástroje ti řeknou, jestli klient skutečně pokročil, nebo jen říká, že jo.
• Nezabývej se „vším“ najednou. Není třeba používat všechny techniky v jednom sezení. Jedna dobrá technika, kterou dobře pochopíš, je lepší než tři, které používáš jen proto, že je znáš.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 uvedlo, že 31 % stížností na psychoterapeuty souviselo s neodůvodněným kombinováním technik. Nejčastěji: použití regresních technik u traumatičtějších klientů, nebo příliš rychlé přechody mezi směry bez sledování efektu. Tohle se nemá dělat.

Budoucnost eklektické psychoterapie

Do roku 2025 bude eklektický přístup používat až 85 % českých terapeutů. Proč? Protože se přesouváme od „teoretického věření“ k „důkazné praxi“. Klienti nechtějí teorie. Chtějí výsledky.

Budoucnost bude ještě více personalizovaná. Už dnes se začínají používat digitální nástroje, které sledují náladu klienta mezi sezeními - a doporučují terapeutovi, která technika by mohla být vhodná. Umělá inteligence analyzuje data a říká: „Tento klient má výrazný pokrok po použití techniky X, ale zhoršení po Y.“

Ale i v této budoucnosti bude klíčové jedno: terapeut musí mít pevný základ. Bez něj je eklekticismus jen způsob, jak předstírat, že víš, co děláš. S ním je to nejflexibilnější, nejúčinnější a nejčlověčtější přístup, jaký máme.

Co teď?

Chceš začít kombinovat techniky? Nezačínej dnes. Začni tímto:

1. Ujisti se, že máš minimálně 3 roky praxe v jednom směru - a že jsi v něm skutečně dobrý.
2. Začni studovat výzkumy o účinnosti technik pro konkrétní poruchy. Ne knihy o teorii. Konkrétní studie.
3. Najdi supervizora, který má zkušenosti s eklektickým přístupem. Ne kdo jen „ví všechno“ - ale kdo ví, jak se vyhnout chybám.
4. Začni používat OQ-45 nebo podobný nástroj. Měř. Ne odhaduj.
5. Nejprve přidávej jednu novou techniku na sezení. Ne tři.

Eklektická psychoterapie není o tom, kolik technik znáš. Je to o tom, kolik jich dobře znáš. A kolik jich umíš použít s respektem k tomu, kdo sedí před tebou - ne k tomu, jak si ty chceš být „vyspělý“ terapeut.