Psychoterapie není rychlé řešení. Není to ani návštěva u lékaře, kde ti dá nějaký lék a už je to za vás. Je to cesta - pomalá, někdy bolestivá, ale hluboká. A jako každá cesta má své etapy. Každý, kdo jde do terapie, prochází třemi základními fázemi: indukcí, vlastní terapií a zhodnocením a ukončením. Tyto fáze nejsou jen teoretické. Jsou reálné. Vidí je terapeuti každý den. Cítí je klienti. A každá z nich má svůj význam.
První setkání: Indukce - když začínáte mluvit o tom, co dlouho mlčíte
První sezení je často nejtěžší. Klient přijde nervózní. Možná se mu třesou ruce. Možná se rozpláče. Možná si myslí, že to všechno není důležité, nebo že to „někdo jiný“ už řešil. Ale tohle sezení není o tom, aby vám terapeut řekl, co máte dělat. Je to o tom, abyste mohli říct, co vás trápí - bez hodnocení, bez soudů.
Tuším, že jste už někdy slyšeli slovo „bezpodmínečné přijetí“. To je základ. Když terapeut přijme všechno, co řeknete - i když to zní šíleně, zlostně nebo smutně - začíná vznikat bezpečný prostor. V tomto prostoru se můžete poprvé v životě dovolit říct: „Jsem špatný.“ „Nemám to pod kontrolou.“ „Nemohu to zvládnout.“ A přesto zůstáváte v pořádku. To je první krok k změně.
Na prvním setkání se také dohodnou na základních pravidlech. Kolikrát týdně? Jak dlouho bude trvat? Kolik to bude stát? Co když sezení zrušíte? Tyto věci se neřeší jen proto, aby to bylo „formálně“. Jsou důležité, protože vytvářejí rámec. Když víte, co vás čeká, můžete se uvolnit a začít pracovat.
Podle českých terapeutů trvá tato fáze obvykle 4-6 sezení. Ale u lidí s traumatem může trvat i 3-4 měsíce. Proč? Protože pokud nemáte pocit bezpečí, nebudete mluvit o tom, co opravdu bolí.
Střední fáze: Když se začínají vyplavovat věci, které jste si dlouho zakrývali
Tady začíná jádro terapie. Tady se děje většina změn. A tady je to nejčastěji zmatené, nejvíc neklidné. Protože teď už nejde jen o to, že jste „špatně“. Teď začínáte vidět, proč jste se tak chovali. Proč jste se vyhýbali lidem. Proč jste se zlobili na rodiče. Proč jste se neodvážili říct „ne“.
Nejde o to, že by vám terapeut řekl: „Začni mluvit více.“ Nebo: „Buď odvážnější.“ To by bylo jako říct někomu, kdo se ztratil v lese: „Jdi rovně.“ Neřekne to nic. Tady se děje něco jiného. Klient začíná poznávat vzory. Například: „Vždycky jsem se snažil udržet vztah, i když jsem byl nešťastný.“ „Vždycky jsem se zlobil, když jsem se cítil zraněný.“ „Vždycky jsem se schovával, když jsem potřeboval pomoc.“
Tyto vzory nevznikly z ničeho. Vznikly z dětství. Z opakovaných zážitků. A teď, když je vidíte, můžete je změnit. Ale změna není okamžitá. Většina lidí říká: „Po prvním sezení jsem se cítila lépe.“ Ale pak přišly týdny, kdy se to zhoršilo. A to je normální. Když se začínají vyplavovat staré bolesti, může to být jako otevření rány, která se dlouho nezahojila. Můžete cítit smutek, zlost, strach - a to je znamení, že se děje něco důležitého.
Podle studií trvá tato fáze průměrně 6-12 měsíců. Někdo to zvládne za 4 měsíce. Někdo potřebuje 2 roky. To záleží na tom, jak hluboké jsou problémy. Ale důležité je: terapie není o rychlosti. Je to o tom, abyste se naučili poslouchat sebe. A to trvá čas.
Ukončení: Když se vztah končí - a vy už nejste stejní
Největší chyba, kterou lidé dělají, je ukončit terapii, když se cítí „dobře“. Ale když se cítíte dobře, je to právě ten moment, kdy se můžete nejvíc ztratit. Protože vztah s terapeutem je silný. Je to vztah, ve kterém jste se mohli cítit bezpečně. Kde jste mohli být slabí. Kde jste nebyli odsuzováni. A když ten vztah najednou skončí, může to působit jako ztráta.
Proto se ukončení terapie nečeká, ale připravuje. Obvykle se frekvence sezení postupně snižuje. Z týdenních na dvoutýdenní, pak na měsíční. To vám dá prostor zkusit nové chování ve světě - bez terapeuta vedle vás. Zkusíte říct „ne“ na práci. Zkusíte se obrátit na přítele. Zkusíte nechat se zranit. A pak se vrátíte k terapeutovi a řeknete: „To mi šlo.“ „To jsem neudělal.“ „To mě překvapilo.“
Terapeut v této fázi pomáhá klientovi vytvořit „nástrojovou skříňku“. Co vám pomáhá, když se cítíte ztracení? Co děláte, když vás něco zlobí? Kdo je vaše podpora? Co si řeknete sobě, když začnete přemýšlet: „Zase to všechno zkusím?“
Podle české psychoterapeutické společnosti z roku 2022 je 65 % terapeutů schopných modifikovat délku fází podle klienta. Někdo potřebuje jen 3 sezení na ukončení. Někdo potřebuje 6 měsíců. A to je v pořádku. Váš proces je váš. Neexistuje žádný „správný“ čas.
Co se děje v hlavách terapeutů?
Nezapomeňte: terapeuti nejsou roboti. I oni procházejí fázemi. Většina z nich je v prvních letech své kariéry příliš přísná k sobě. Cítí, že musí všechno zvládnout. Musí všechno vědět. Musí „pomoci“. A to je náročné. Když se terapeut dostane do fáze pokročilého frekventanta - jak ji popisují Skovholt a Ronnestad - začíná přemýšlet: „Je to vůbec tenhle přístup ten správný?“ „Proč to tak dělám?“
Tenhle moment je důležitý. Protože když terapeut přestane věřit, že existuje „jediný správný způsob“, může se otevřít. Může se naučit kombinovat přístupy. Může použít Vymětalův model pro jednoho klienta, Jungův pro druhého. A to je to, co dělá dobrého terapeuta - schopnost být pružný.
Co se stane, když terapie skončí?
Někteří lidé říkají: „Po terapii jsem se cítila jako nová.“ Někteří: „Jsem stále stejný, ale už to neřeším tak, jako dřív.“ Někteří: „Někdy se ještě vrátím, když bude potřeba.“
Neexistuje jediná správná odpověď. Ale existuje jedna pravda: terapie vám neřeší život. Vám dává nástroje, abyste ho řešili sami. A to je rozdíl.
Když jste v terapii, nejste „pacient“. Jste člověk, který se učí znovu žít. A to je největší změna, kterou můžete zažít.
Co když se cítím zpět?
Je úplně normální, že po ukončení terapie přijde chvíle, kdy se znovu ocitnete v témže stavu. Možná jste ztratili práci. Možná jste se rozvedli. Možná jste ztratili někoho, koho milujete. To neznamená, že terapie nefungovala. Znamená to, že život je složitý.
V takové chvíli můžete:
- Navštívit terapeuta na jedno sezení - jen pro „kontrolu“.
- Použít nástroje, které jste si v terapii naučili.
- Přemýšlet: „Co by mi terapeut řekl, kdyby byl tady?“
- Pamatovat si: „Jsem schopný se vrátit. A nejsem sám.“
Terapie vás nevylěčí. Vás učí, jak žít s tím, co vás bolelo. A to je trvalé.
Co je jiného v moderní terapii?
Do roku 2023 se v Česku 78 % terapeutů používalo kombinaci modelů. Vymětalův model tří fází je stále základ. Ale u klientů s traumatem se fáze indukce prodlužuje. U některých se přidává krizová intervence. Někdo potřebuje jen pár sezení. Někdo potřebuje 3 roky. A to je v pořádku.
Moderní terapie už neříká: „Všichni jdou stejnou cestou.“ Říká: „Jaká je vaše cesta? A jak ji můžu podpořit?“