IPT (Interpersonální terapie) pro depresi: Jak vztahy pomáhají překonat deprese

Deprese nevzniká v prázdném prostoru. Nejde jen o chemickou nerovnováhu v mozku - často je to výsledek toho, jak se člověk vypořádává s vztahy. Ztráta blízké osoby, konflikt s partnerem, přechod do nové role jako rodiče nebo pocit, že nikdo vás nechápe - tyto situace nejenom bolestí, ale mohou zapnout deprese. A právě tady přichází na řadu interpersonální terapie, nebo-li IPT. Tato metoda neřeší minulost, nezkoumá dětská trauma, ani neberze vás do hlubokého vnitřního světa. Místo toho se dívá přímo na to, co se děje teď - ve vašich vztazích.

Co je IPT a proč to funguje?

Interpersonální terapie (IPT) je strukturovaná, časově omezená forma psychoterapie, kterou vyvinuli američtí vědci Gerald Klerman a Myrna Weissman v 70. letech 20. století. Od té doby bylo provedeno více než 250 klinických studií, které potvrdily její účinnost. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji uznává jako jednu z nejlepších metod pro léčbu deprese, stejně jako Česká psychoterapeutická společnost, která ji v roce 2020 zařadila mezi tři primární doporučené metody vedle KBT a psychodynamické terapie.

IPT funguje na jednoduchém principu: deprese je reakce na problémy ve vztazích. Nejde o to, že jste „slabí“ nebo „zavinili“ svou nemoc. Deprese je lékařské onemocnění, které se projevuje, když se vaše sociální síť rozpadá nebo se v ní objeví nesrovnalosti. Terapeut vám pomáhá pochopit, jak vaše emoce souvisí s tím, co se děje kolem vás - a jak můžete tyto vztahy zlepšit.

Čtyři hlavní oblasti, které IPT řeší

IPT se neztrácí v obecnostech. Místo toho se zaměřuje na čtyři konkrétní typy interpersonálních problémů:

1. Komplikované oplakávání - když jste ztratili někoho důležitého a nemůžete se s tím smířit. Třeba po smrti rodiče, partnera nebo přítele. Deprese tu není jen o smutku - je to o tom, že život se zastavil a nevíte, jak dál.
2. Roleové spory - konflikty, kde se dvě osoby nebo více nesouhlasí s tím, jaký má být vztah. Například partner, který vás považuje za „příliš náročného“, nebo rodič, který vás stále považuje za dítě. Tyto neshody vás vyčerpávají a způsobují pocit, že nikdo vás nechápe.
3. Roleové přechody - životní změny, které přeměňují vaši identitu. Narození dítěte, odchod do důchodu, přestěhování, změna práce, nemoc. Když se změní vaše role, můžete cítit, že jste ztratili sebe sama.
4. Interpersonální nedostatky - když máte problém vytvářet nebo udržovat vztahy. Pocit, že nikdy nemáte skutečné přátele, že se nikdy nezamilujete nebo že všichni vás opouštějí. To se nevztahuje na špatné vztahy - ale na jejich absence.

Terapeut vám pomůže zjistit, která z těchto čtyř oblastí je vaším hlavním problémem. A pak společně pracujete na konkrétních krocích, jak to změnit.

Jak IPT vypadá v praxi?

IPT není volná konverzace. Je to jasně strukturovaný proces, který trvá obvykle 12 až 16 týdnů, s týdenními sezeními. Má tři fáze:

1. Počáteční fáze (1-3 sezení) - terapeut vás vyslechne, zjistí, jak dlouho trvá vaše deprese, jaké příznaky máte, a jaký je váš životní kontext. Společně s vámi vytvoříte „interpersonální inventář“ - seznam všech důležitých lidí ve vašem životě a jaké jsou vztahy mezi vámi. Toto je klíč. Nejde o to, kdo vás miluje, ale o to, kdo vás vyčerpává nebo kdo vás opouští.
2. Střední fáze (8-12 sezení) - tady se začíná dělat práce. Pokud je vaším problémem konflikt s partnerem, terapeut vás nechá popsat, co se děje přesně. Jaký je ten konflikt? Kdy se objevuje? Co říkáte? Co říká on? A pak společně přemýšlíte: Jak byste to mohli změnit? Možná potřebujete naučit se říct „ne“, nebo se naučit vyjádřit své potřeby jinak. Nebo možná potřebujete najít nového člověka, který vás podporuje. Terapeut vám nepředává řešení - pomáhá vám je najít sami.
3. Ukončovací fáze (3 sezení) - zde se zkontroluje, co jste zvládli. Co se změnilo? Co vás překvapilo? Jak si teď radíte, když se objeví nový problém? Cílem není „vyléčit“ deprese, ale naučit se, jak jim předcházet. Většina lidí si z toho odnáší nástroje, které jim pomohou i v budoucnu.

Na rozdíl od některých jiných forem terapie, IPT není „neutrální“. Terapeut vás nechává jen mluvit. Ptá se: „Co jste dnes udělali? Jak to dopadlo? Co jste se naučili?“ A pak vám dá konkrétní návrhy - ne jako předpis, ale jako možnost.

Co říkají vědy?

Účinnost IPT není jen teorie. Metaanalýza z roku 2011, která zahrnovala přes 4 300 pacientů, ukázala, že IPT má efektivitu podobnou jako kognitivní behaviorální terapie (KBT). Výsledek? Zhruba 60 % pacientů, kteří IPT dokončí, zažije klinicky významné zlepšení. To je stejně dobré jako léky - a bez příznaků vedlejších účinků.

Co je ještě důležitější: když se IPT kombinuje s léky, je to nejúčinnější způsob, jak zabránit návratu deprese. Studie ukazují, že pacienti, kteří dostali kombinovanou léčbu, měli téměř třikrát nižší riziko relapsu než ti, kteří brali jen léky. To znamená, že IPT není jen „alternativa“ - je to doplněk, který může zachránit životy.

V České republice se IPT používá hlavně v centrálních městech - v IKEM v Praze, na klinikách v Brně a Ostravě. Studie z 2. LF UK v Praze z roku 2018 ukázala, že 78 % pacientů, kteří absolvují IPT, dosáhne klinicky významného zlepšení. To je výsledek, který by měl každého, kdo trpí depresemi, nadchnout.

Kdo IPT není vhodná?

IPT není univerzální. Pokud máte komplexní osobnostní poruchu - například hranicovou poruchu osobnosti - může být IPT příliš plochá. Ta metoda nepracuje s hlubokými strukturami osobnosti, s traumaty z dětství nebo s neuvěřitelnými sebeobviňováními. Pokud vaše deprese vznikla z důvodu, že jste v dětství byli zneužíváni, může být IPT méně účinná než psychodynamická terapie.

Také není vhodná pro ty, kteří chtějí „vědět, proč“ - pro ty, kteří se chtějí pohrabat v minulosti. IPT je o budoucnosti. O tom, jak se dnes vypořádat s tím, co je před vámi. Pokud chcete pochopit, proč jste se narodili s tou náladou, IPT vás nebude uspokojit. Ale pokud chcete zjistit, jak přestat být nešťastný dnes, je to přesně to, co potřebujete.

Skupinová IPT - levnější a stejně účinná

Nejde o to, že byste museli platit za individuální sezení. WHO v roce 2016 vydala manuál pro skupinovou IPT - 8 sezení, kde 6-8 lidí spolu pracuje pod vedením jednoho terapeuta. V pilotních studiích v 15 zemích se ukázalo, že 65 % účastníků dosáhlo remise deprese. A ve výzkumech v ČR se ukázalo, že skupinová IPT je u lehčích forem deprese stejně účinná jako individuální.

Proč to funguje? Protože když slyšíte, že někdo jiný prožívá přesně to samé, přestáváte cítit, že jste „jediný, kdo to trpí“. To je silná léčba sama o sobě. A cena? Výrazně nižší. V některých komunitních centrech v ČR je skupinová IPT k dispozici zdarma nebo za symbolickou částku.

Proč IPT není v ČR běžná?

Když se podíváte na počet psychoterapeutů v ČR, zjistíte, že pouze 12 % z 3 500 registrovaných terapeutů používá IPT jako hlavní metodu. Proč? Protože IPT není součástí standardního vzdělávání českých psychoterapeutů. Aby někdo mohl IPT provádět, musí absolvovat 20-30 hodin speciálního školení - což mnoho terapeutů nechce nebo nemůže. Výsledek? IPT je dostupná jen v několika městech a jen pro ty, kdo znají o ní.

To se ale mění. Od roku 2020 probíhá projekt „IPT pro mládež“ na 10 klinikách, kde se testuje upravená verze pro dospívající. Výsledky z roku 2023 ukazují, že u adolescentů se HAM-D skóre (míra deprese) snížilo o 58 % - oproti 32 % ve skupině bez terapie. To je znamení, že IPT bude v budoucnu hrat větší roli.

Co můžete dělat teď?

Nemusíte čekat, až se vám někdo o IPT zmíní. Pokud trpíte depresemi a věříte, že vaše problémy jsou spojeny s vašimi vztahy - hledejte terapeuta, který má certifikaci z IPT. V ČR je možné najít seznam certifikovaných terapeutů na stránkách Mezinárodní společnosti pro interpersonální psychotherapii - přesně tak, jak to dělají v Německu nebo ve Švédsku.

Pokud nemůžete najít terapeuta, zkuste skupinovou formu. Mnohé obce, nemocnice nebo neziskovky ji nabízejí zdarma. A pokud máte přístup k lékům - neváhejte je kombinovat s terapií. Nejde o to, zda je lék „lepší“ nebo „horší“. Jde o to, zda vám pomůže žít lépe.

Deprese není váš výběr. Ale vaše reakce na ni - ano. Můžete se jí vzdát. Nebo můžete začít pracovat na vztazích, které vás drží. A možná, jen možná, právě v těchto vztazích je vaše úleva.