KBT protokoly: Strukturované manuály pro běžné psychické potíže

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: Proč mi tyto myšlenky neustále připadají realistické, i když vím, že jsou nesmysl? Nebo se cítíte unavení z toho, jak vás každý den přetěžuje úzkost, i když žádná hrozba neexistuje? Pokud ano, nejste sami. V Česku každý pátý dospělý zažívá v průběhu roku významnou psychickou potíž - úzkost, depresi, nebo občas i občasné návaly paniky. A přestože existuje mnoho terapeutických přístupů, jedním z nejúčinnějších nástrojů, který máte k dispozici, je KBT protokol.

Co vlastně KBT protokol je?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) není jen nějaká „hovorová terapie“. Je to systém, který funguje jako přesný návod - jako kuchařka pro duševní zdraví. Každý protokol je strukturovaný manuál, který říká terapeutovi a klientovi: Co dělat, když se objeví úzkost, když se někdo cítí bezmocný, nebo když ho trápí opakující se návyky jako přehlížení nebo vyhýbání se situacím.

První KBT protokoly vyvinul v 60. letech 20. století americký psychiatr Aaron T. Beck. Chtěl něco, co funguje - ne jen hledá v minulosti, ale ukazuje, jak změnit myšlenky dnes. A funguje. V roce 2022 bylo publikováno 269 randomizovaných studií, které potvrzují, že KBT pomáhá lidem s úzkostnými poruchami, depresí, fobiemi nebo OCD. V Česku se KBT používá v přibližně 35 % všech psychotherapeutických služeb - je to nejčastější volba pro lidi ve věku 25 až 44 let.

Jak vypadá běžný KBT protokol?

Nejde o náhodné rozhovory. KBT protokol má jasnou strukturu. Většina z nich běží v 8 až 20 sezeních. Každé sezení má svůj účel:

1. Hodnocení - terapeut se ptá: Co se děje? Kdy? Kde? Jak se to projevuje v těle? Jaké myšlenky vás to provází? Například: „Když se dostanu do metra, myslím si: ‚Zemřu tady‘ - a pak se cítím, že se mi zvedá hrudník a ruce se mi třesou.“
2. Vzdělávání - klient se naučí rozlišovat mezi skutečností a myšlenkou. „Nemyslím si, že zemřu - já jen věřím, že zemřu.“ Toto rozlišení je klíčové.
3. Domácí úkoly - to je to, co dělá rozdíl. Nejen sedíte a mluvíte. Děláte něco. Pokud máte sociální fobii, můžete dnes zkusit říct „Dobrý den“ někomu v obchodě. Pokud máte depresi, zapíšete tři věci, které vás dnes nepříliš zatěžovaly - a pak se ptáte: „Proč jsem to dříve ignoroval?“
4. Techniky - kognitivní restrukturalizace (přepisování myšlenek), expoziční terapie (postupné čelit strachu), behaviorální experimenty (zkontrolovat, zda se vaše předpoklady opravdu potvrdí).

Například protokol pro sociální úzkost (SOC) je známý tím, že klient postupně vystavuje své strachy - od toho, že řekne „Ahoj“ kolegovi, až po to, že se přihlásí k přednášce. Každý krok je malý. Každý krok je měřitelný. A každý krok je zaznamenaný. To je KBT - ne magie, ale práce.

Proč je KBT tak úspěšná?

Protože je konkrétní. Neříká: „Zjisti své dětství.“ Neříká: „Zažij své city.“ Říká: „Zapiš si tři myšlenky, které tě trápí, a pak se zeptej: Co by řekl někdo, kdo se k tomu choval objektivně?“

Prof. Jiří Raboch z 1. LF UK říká, že KBT má průměrnou úspěšnost 60-70 % u dobře definovaných poruch - jako je SOC, agorafobie nebo panická porucha. To znamená, že z každých 10 lidí, kteří projdou kompletním protokolem, 6 až 7 se cítí výrazně lépe. A to nejen v krátkém období - některé studie ukazují, že efekty trvají i 2 až 5 let po ukončení terapie.

Navíc je KBT ekonomická. Průměrné náklady na jednoho klienta jsou o 30 % nižší než u psychodynamické terapie. To je důvod, proč Ministerstvo zdravotnictví ČR schválilo v roce 2023 Národní akční plán, který vyžaduje standardizaci KBT protokolů do konce roku 2024. Chtějí, aby každý klient v Česku dostal stejně kvalitní pomoc - bez toho, aby záleželo, jestli se jde k terapeutovi v Ostravě nebo v Olomouci.

Co se děje v praxi? Zkušenosti lidí

Na fóru terapie.cz je 147 recenzí o KBT. 78 % lidí říká: „Strukturovanost mi pomohla.“ Petra z Ústí napsala: „Protokol pro SOC mi pomohl krok za krokem porozumět svým myšlenkám a najít praktická řešení.“

Ale ne všichni jsou spokojení. Jan z Prahy napsal: „Terapeut používal protokol jako recept. Nezajímal se o můj život. Výsledkem bylo zhoršení.“

To je klíčové. KBT protokol není robot. Je to nástroj. A jaký je nástroj, záleží na tom, kdo ho používá. Pokud terapeut aplikuje protokol mechanicky - jako když někdo připravuje jídlo podle receptu, aniž by se podíval, zda má klient alergii - tak to selže. A to je ten největší rizikový bod.

Co je špatně na mechanickém používání protokolů?

PhDr. Martin Jelínek, klinický psycholog, varuje: „Když používáte KBT jako cookbook, dehumanizujete proces.“

Protokol je jako návod na výrobu auta. Ale když se rozhodnete, že každý zákazník dostane stejný model bez ohledu na to, zda potřebuje sedan, SUV nebo vozík na nákup, tak to nebude fungovat. Lidé nejsou příklady z manuálu. Každý má jinou historii, jiné zkušenosti, jiné rychlosti.

Prof. Hana Librová z Univerzity Karlovy to řekla jasně: „Klíčem úspěchu je kombinace standardizovaných protokolů s flexibilitou.“ To znamená: používejte protokol jako základ, ale přizpůsobujte ho. Pokud klient má traumata, která se nevejdou do standardního protokolu pro úzkost - pak se musíte zastavit, přemýšlet, upravit. A to je práce terapeuta - ne jen opakování kroků.

Kdo by měl KBT protokol volit?

KBT protokoly jsou nejlepší pro:

• Úzkostné poruchy (SOC, agorafobie, panické ataky)
• Depresivní poruchy
• OCD (nucené myšlenky a jednání)
• PTSD (po traumatu)
• Problémy se spánkem, které jsou spojeny s přemýšlením

Necháte-li KBT stranou, pokud máte:

• Borderline poruchu osobnosti - bez modifikací je KBT často neúčinná
• Velmi komplexní trauma - potřebujete hlubší přístup
• Chcete hluboké pochopení své minulosti - KBT se neptá na dětství, jen na dnešní myšlenky

Pro lidi nad 55 let je v Česku častěji preferována humanistická terapie - protože se více zaměřuje na smysl, přijetí a vztah. KBT je pro ty, kteří chtějí nástroje - ne výklad.

Jak se stát terapeutem, který KBT protokoly používá?

Ne každý psycholog může používat KBT protokoly. V Česku je to certifikovaná disciplína. Podle České asociace kognitivně-behaviorální terapie (CAKBT) je potřeba:

• 120 hodin teoretického vzdělání
• 80 hodin supervize
• 18 měsíců trvání celého procesu

A co nejčastější chyba? Mechanické používání protokolů. 63 % supervizorů CAKBT hlásí, že největší problém je, že terapeuti „dělají kroky, ale ne slyší klienta“. To je tragédie. KBT je o komunikaci. O kooperaci. O tom, jak se ptát, jak poslouchat, jak se vyhnout předpokladům.

Podle lingvistky Hirschové (2013) je klíčové dodržovat konverzační maxima: kvalitu (říkejte pravdu), kvantitu (říkejte dost, ale ne příliš), relevanci (nepřecházejte na jiné téma) a způsob (buďte jasný a respektujte druhého). A přidáte-li k tomu Leečův princip zdvořilosti - takt, velkorysost, soulad - tak vznikne prostor, kde protokol funguje jako nástroj, ne jako nátlak.

Co se děje v budoucnu?

CAKBT právě vyvíjí novou generaci KBT protokolů - s personalizovanými prvky. Budou obsahovat digitální doplňky: aplikace, které pomáhají klientům zaznamenávat myšlenky, sledovat návyky, dostávat připomínky. 78 % terapeutů v Česku už dnes používá nějaký digitální nástroj spolu s protokolem.

Průměrný roční trh na KBT protokoly v Česku je 28 milionů Kč a roste o 5,2 % ročně. Konkurenty jsou protokoly z „třetí vlny“ - jako ACT (Akceptační a závazková terapie) nebo DBT (Dialektická behaviorální terapie). Ty jsou většinou pro komplexnější případy. Ale KBT zůstává první volbou - protože je jasná, měřitelná a funguje.

Co dělat, pokud si myslíte, že KBT by vám mohla pomoci?

Nečekejte, až se vám zhorší. Pokud se cítíte unavení z opakujících se negativních myšlenek, pokud se vyhýbáte situacím, které vás dříve bavily, pokud se cítíte „uvěznění“ ve svých vlastních hlavách - hledejte terapeuta s certifikací CAKBT.

Připravte se na to, že nebudete jen mluvit. Budete dělat. Budete psát. Budete zkoušet. A to je vlastně to, co potřebujete - ne nějaký výklad, ale konkrétní cesta ven.

Nejde o to, abyste změnili svou minulost. Jde o to, abyste změnili svůj vztah k tomu, co vás dnes trápí. A to je přesně to, co KBT protokoly umožňují - krok za krokem, bez magie, bez záhad, jen s jasnými nástroji a s člověkem, který vás vede, ale ne vás ovládá.