Otázky, které byste měli položit svému terapeutovi při prvním setkání

První setkání s terapeutem není test. Není to pohovor, kde vás někdo hodnotí. Není to zkouška, jestli jste „dostatečně zranění“ nebo „stačí závažný“ na terapii. Je to prostě první krok - a mělo by to být stejně přirozené jako první schůzka s novým lékařem. Jenže tady nejde o zlomenou ruku. Jde o to, jestli se vám bude chtít otevřít někomu, koho neznáte. A proto je důležité, abyste toto setkání nechali jen tak proběhnout. Připravte se. Položte otázky. Nechte si říct, co vás zajímá.

Co vás vlastně přivedlo k terapeutovi?

Než se pustíte do seznamu otázek, zamyslete se: co vás vlastně přivedlo sem? Je to únavu? Nespavost? Časté pláčení? Pocit, že se nikdy nezachycujete? Nebo prostě jen to, že vám něco chybí a nevíte, co? To je vaše výchozí pozice. A terapeut ji potřebuje slyšet. Ne od vás jako „pacienta“, ale jako člověka, který hledá pomoc. Neříkejte: „Mám deprese.“ Řekněte: „Posledních šest měsíců jsem se cítil, jako bych byl ve vakuu. Všechno, co dělám, se mi zdá beze smyslu.“ Takhle to zní lidsky. A to je, co potřebuje slyšet.

Jaké máte kvalifikace a certifikace?

Tohle je základ. V Česku od roku 2022 platí nový zákon: jen ti, kdo mají magisterské vzdělání v psychologii nebo medicíně a alespoň pět let praxe, mohou používat titul „certifikovaný psychoterapeut“. A musí být registrovaní v České psychologické komoře. Nechte si říct: „Jste registrován v České psychologické komoře?“ A pak se podívejte na jejich web - tam je veřejný seznam všech registrovaných. Pokud vás terapeut odpoví: „Mám vzdělání z psychologie“ a neřekne, že je certifikovaný, je to červená vlajka. Ne každý, kdo má titul, je terapeut. A ne každý, kdo řekne „pracuji s lidmi“, má oprávnění to dělat jako terapeut.

Jaký je váš terapeutický přístup?

Tady se rozdělíte. Některým lidem pomůže, když terapeut klade přímé otázky, dává úkoly, konfrontuje. Jiným to přijde jako útok. Někdo potřebuje, aby terapeut byl jako přítel - klidný, poslouchající, bez hodnocení. Jiným stačí, když mu někdo jen ukáže cestu. Otázka: „Jakým způsobem pracujete?“ je klíčová. Pokud odpoví: „Používám kognitivně-behaviorální terapii“, zeptejte se: „A co to přesně znamená pro mě? Budu dostávat úkoly? Budeme analyzovat myšlenky?“ Pokud odpoví: „Používám personálně orientovaný přístup“, zeptejte se: „Znamená to, že budete jen poslouchat, nebo budete něco říkat?“ Nechte si vysvětlit to jednoduše. Pokud vám to zní jako jazyk z univerzity, nechte si to přeložit. Terapie nemá být o složitosti - má být o vám.

Co se stane, když se sezení musí zrušit?

To zní jako technická otázka. Ale není. Je to o respektu. Někteří terapeuti si účtují 100 % cenu za zrušení s méně než 24 hodinami předem. Jiní neúčtují nic. Někteří mají pravidlo: „Zrušíte-li třikrát, musíte zaplatit čtvrté.“ Jiní vás nekárají. Co je pro vás normální? Pokud jste pracovně zaneprázdněný, nebo máte děti, potřebujete flexibilitu. Pokud máte finanční obavy, potřebujete jasnost. Nechte si říct: „Jaká je vaše politika ohledně zrušení?“ A pak si to zapište. Když se to později stane, nebudete mít pocit, že vás někdo podvedl.

Jak dlouho trvají sezení a jak často se budeme scházet?

Většina terapeutů má sezení 50 minut. Některí 60. Některým lidem stačí jednou týdně. Jiným potřebují dvakrát. Někdo začíná s týdenními schůzkami, pak přechází na dvoutýdenní. A někdo se schází jen každých tři týdny. To záleží na vás. Ale vy to nemůžete vědět, pokud se nezeptáte. Když vám terapeut řekne: „Scházíme se jednou týdně“, zeptejte se: „A co když se mi to bude zdát málo?“ Nebo: „Co když budu chtít více?“ Nechte si říct, jestli je možné přizpůsobit frekvenci. Nejde o to, abyste byli „náročný“. Jde o to, abyste dostali to, co potřebujete.

Jaké jsou vaše tarify a jak se platí?

Nikdy nechte toto neřešené. Někteří terapeuti platí v hotovosti. Někteří přes bankovní převod. Někteří mají možnost splátek. Někteří účtují 800 Kč za sezení, jiní 1500. Neexistuje „správná“ cena. Ale musíte vědět, kolik to bude stát. A jestli to můžete do budoucna vydržet. Pokud máte obavy o náklady, řekněte to. Někteří terapeuti mají snížené tarify pro studenty nebo lidé s nízkým příjmem. Nebo se můžete zeptat: „Máte nějaké možnosti, jak si terapii můžu dovolit?“ Nejste „chudý“. Jste realistický. A to je silná vlastnost.

Co se stane, když se mi terapie nezdá fungovat?

Tohle je otázka, kterou většina lidí nechce položit. Ale měla by. Terapie není vždycky hned efektivní. Někdy se to zhorší, než se zlepší. Ale pokud po třech sezeních necítíte žádný posun - ani trochu - nebo se vám s terapeutem prostě nevychází, nemusíte to dělat. Nejste „selhali“. Jste jen nalezli, že tohle není ten správný člověk. Zeptejte se: „Co když se mi to nezdá? Jak byste to řešili?“ Pokud odpoví: „Vždycky to trvá pár měsíců, musíte trpělivě čekat.“ - to je normální. Pokud odpoví: „Tohle je jediný způsob, a pokud vám to nejde, tak to znamená, že jste neochotný.“ - to je červená vlajka. Dobrý terapeut vás nebudou přesvědčovat. Bude vás vědět, že to nemusí fungovat - a že je to v pořádku.

Co vás během sezení bude nejvíc zajímat?

Tady nejde o to, jaký je terapeut. Jde o to, jak se s ním cítíte. Vezměte si papír a před sezením si napište: „Co budu pozorovat?“ Například:

• Poslouchá mě, nebo čeká na svou řadu?
• Mluví pomalu a jasně, nebo jako by chtěl být „vědecký“?
• Je včas? Nebo se zpožďuje o 15 minut?
• Dává mi prostor, nebo mě přerušuje?
• Je v klidu, nebo se zdá nervózní?
• Cítím se, jako bych mohl říct cokoli - nebo jako bych musel být „v pořádku“?

Tyto věci nejsou „málo důležité“. Jsou to základy. Pokud se vám během sezení nechce otevřít, nebo se cítíte jako „předmět zkoumání“, nezůstaňte. Není to vaše chyba. Je to jen znamení, že tenhle člověk není ten správný. A to je v pořádku.

Proč je to důležité?

Výzkumy ukazují, že 70 % úspěchu terapie závisí na vztahu mezi vámi a terapeutem. Ne na metodě. Ne na titulech. Ne na tom, kolik let má za sebou. Ale na tom, jestli se vám s ním cítíte bezpečně. A to se nedá vyzkoušet na pěti minutách. Musíte to vyzkoušet na prvním setkání. A proto je důležité, abyste se nechali jen „nabídnout“. Nechte si říct, co potřebujete vědět. Není to „náročné“. Je to „odvážné“. A to je přesně to, co potřebujete, abyste začali.

Co dělat, když se vám terapeut nelíbí?

Nejste „neúspěšní“. Nejste „slabí“. Jen jste zjistili, že tenhle člověk není ten správný. A to se stává. Často. V Česku roste počet lidí, kteří hledají terapeutickou pomoc - a zároveň se zvyšuje počet těch, kteří se rozhodnou přestat s někým pracovat, protože jim to nevyhovuje. To je zdravé. To je normální. Některým lidem vyhovuje terapeut s humorem. Jiným ten, co mlčí a čeká. Některým ten, co dává úkoly. Jiným ten, co jen poslouchá. Neexistuje „nejlepší“. Existuje „ten, který vyhovuje vám“. A tohle je vaše pravomoc. Nechte si to říct. Nechte si to vysvětlit. A pokud to nezazní, hledejte dál.

Připravte si otázky. Napište si, co vás trápí. Přijďte s otevřenou myslí - ale i s jasnými hranicemi. Nechte si říct, co potřebujete vědět. A pokud se vám po prvním setkání nechce jít zpět - nechoďte. To není selhání. To je úspěch. Váš čas, vaše duševní pohoda, vaše bezpečí - to všechno stojí za to, abyste se zeptali. A nechali si říct pravdu.