Psychodrama: Jak hraní rolí pomáhá uzdravit traumata

Stojíte před něčím, co nemůžete říct nahlas? Něčím, co vás děsí, když se na to podíváte přímo? Mnoho lidí, kteří přežili traumata, nemá slova. Mozek se uzavře. Jazyk selhává. Ale tělo si pamatuje. A právě tuhle prázdnou mezeru mezi slovy a pocity dokáže psychodrama naplnit - ne slovy, ale akcí.

Co je psychodrama skutečně?

Psychodrama není divadlo. Není ani hra na „představ si, že jsi někdo jiný“. Je to terapeutická metoda, která umožňuje žít znovu to, co jste přežili - a změnit jeho konec. Vymyslel ji Jacob Levy Moreno v roce 1921 v Praze, kde pracoval jako psychiatr. Myslel si, že když člověk přežije traumata jen v hlavě, zůstane v něm. Ale když ho zahraje, promění ho.

Nejde o představení. Jde o to, abyste si v bezpečí představili, že jste znovu v té scéně - a pak jste ji mohli přepsat. Třeba tak, že ten, kdo vás zranil, se nakonec omluví. Nebo že vy sami si konečně řeknete, co jste vždycky chtěli říct. A to všechno bez toho, abyste museli popisovat, co se stalo. Stačí, když to zahrajete.

Jak psychodrama funguje?

Každá relace má tři fáze. První je warm-up. Zde se skupina, která se bude účastnit, seznámí. Každý řekne, jakou roli hraje v životě - matka, syn, oběť, obviněný, strach. Nejde o to, kdo jste, ale jakou energii nesete. Tím se vytvoří důvěra. Bez ní by žádná akce nebyla bezpečná.

Druhá fáze je akce. Tu vede terapeut. Jeden z účastníků se stává protagonistou - člověkem, který chce pracovat na svém problému. Zbytek skupiny se stává pomocnými ego. To znamená, že někdo hraje vaši matku, někdo váš strach, někdo vašeho otce. Vy pak sledujete, jak se scéna odehrává - nebo jste ji sami hrajete.

Tady přicházejí techniky, které dělají rozdíl:

• Role reversal: Převezmete roli té osoby, která vás zranila. Mluvíte jako ona. A najednou chápete, co v ní bylo - strach, vina, nevědomost.
• Mirroring: Vidíte, jak vás ostatní vidí. Když někdo hraje vaši verzi, jak jste se chovali, když jste byli dítě, můžete se podívat na sebe zvenčí - a poprvé se uvidět skutečně.
• Doubling: Někdo vás „dvojí“ - hlasem, který vám říká, co si myslíte, že cítíte, ale neumíte říct. To může být jako poslechnout si vlastní duši.
• Psychodramatické sculpting: Lidé se v prostoru rozmístí jako sochy - tak, aby reprezentovali vaše vztahy. Můžete vidět, kdo je blízko, kdo je daleko, kdo vás tláčí dolů.

Třetí fáze je sdílení. Nejde o to, aby ostatní říkali: „To jsi měl udělat jinak.“ Jde o to, aby řekli: „To jsem cítil já.“ A to je silné. Když někdo řekne: „Když jsi řekl, že tě nikdo nechce, já jsem cítil, že jsem nikdy nebyl dostatečný.“ - tím se traumata přesouvá z vaší hlavy do společného prostoru. A tam už není tak těžké ho nechat jít.

Proč to funguje, když slova selhávají?

Neurověda to vysvětluje jednoduše. Když přežijete silné trauma, levá hemisféra mozku - ta, která mluví, přemýšlí, popisuje - se vypne. Zůstane jen pravá - ta, která cítí, vidí, smaží, tělo. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) se snaží pracovat s tím, co se dá říct. Ale co když se nic nedá říct?

Psychodrama se obrací k tělu. Když hrajete roli, aktivujete mozek jinak. Přesunete trauma z paměti do pohybu. A pohyb mění paměť. Studie z Journal of Traumatic Stress ukázaly, že po 12 týdnech psychodramy se symptomům PTSD podařilo snížit o 68 % - téměř stejně jako u CBT. Ale u těch, kdo nemohli mluvit o traumech, byla psychodrama mnohem účinnější.

Komu psychodrama pomáhá nejvíc?

Největší úspěch má u lidí s komplexním traumatem - těch, kteří byli zneužíváni v dětství, přežili násilí, válku, ztrátu. Výzkum na 45 veteranech z Frontiers in Psychology ukázal 75 % zlepšení po 16 relacích. Když jste zvyklí na to, že se nechcete dotknout svého vnitřního světa, psychodrama vám dá nástroj, jak se k němu přiblížit bez toho, abyste se museli „rozplakat“ nebo „všechno popsat“.

Je také velmi účinná u lidí s dissociací - kdy se člověk „vypíná“ od sebe sama. Dr. Tian Dayton, která pracuje s traumatem už 30 let, říká: „Psychodrama jim umožňuje integraci rozdělených částí sebe sama.“ Když hrajete roli svého dítěte, které se cítilo zanedbané, a pak se vrátíte zpět jako dospělý - můžete se k němu připojit. A konečně ho přijmout.

Ale není to pro všechny. Kritici varují, že u lidí s hranicovou poruchou osobnosti může být příliš intenzivní. Emoce se mohou ztratit. A pokud není terapeut dostatečně zkušený, může dojít k dalšímu zranění. Proto je certifikace důležitá.

Kdo může psychodramu vést?

Není to žádný terapeut, který si to přečetl na internetu. Musí mít certifikaci TEP - Trained Experiential Psychotherapist. To znamená minimálně 720 hodin výcviku, vlastní terapie, supervize a praxe. V Česku je dnes 47 certifikovaných psychodramatiků. To je jen 2,3 % všech psychoterapeutů.

Pro začátek se doporučuje mít alespoň šest měsíců zkušenosti s jinou skupinovou terapií. Psychodrama není „první terapie“. Je to hloubková metoda. A proto se často začíná s 4-6 warm-up sezeními, kde se postupně učíte, jak se pohybovat v prostoru, jak hrajete roli, jak se neztratíte.

Co stojí psychodrama v Česku?

Jedna relace trvá 90-120 minut a stojí mezi 800 a 1 200 Kč. To je více než klasická individuální terapie. Ale když si představíte, že jedna relace obsahuje celou skupinu - 8-12 lidí - tak se cena rozděluje. A výsledek je silnější. Když někdo jiný řekne: „To jsem já, když jsem byl malý.“ - to je náhrada za hodinu individuální terapie.

Pro ty, kteří chtějí stát terapeuty, existují tři akreditované kurzy v Česku - na Karlově univerzitě, Masarykově univerzitě a Vysoké škole ekonomické. Každý trvá dva roky a stojí kolem 45 000 Kč za rok. To je investice. Ale výsledek je, že se stáváte nástrojem pro uzdravení jiných.

Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?

Na českém fóru Terapeut.cz z 142 hodnocení 78 % řeklo: „Tohle mi dalo největší odhalení.“ Nejčastější důvod? „Nemusel jsem popisovat, co se stalo. Stačilo, že jsem to zahral.“

Na druhé straně 22 % řeklo: „Bylo to příliš intenzivní.“ Někteří cítili, že se ztratili. Někteří se báli, že terapeut překročil hranice. To je důvod, proč je kvalifikace tak důležitá. Dobrý terapeut vás nechá v bezpečí. Špatný vás nechá ve stresu.

Na americkém GoodTherapy.org má psychodrama průměrné hodnocení 4,5/5. Nejčastější výhody: „zvýšení sebedůvěry“ (79 %), „schopnost prožít traumata bez slov“ (87 %). Nejčastější nevýhody: „vysoká cena“ (63 %) a „těžké začít“ (52 %).

Co se děje v budoucnosti?

V roce 2023 České sdružení psychodramatiků zavedlo nový certifikační systém s třemi úrovněmi: Základní, Pokročilý, Expert. To je krok k profesionálnímu uznání.

A v budoucnu? Výzkumy na Kalifornské univerzitě zkoušejí virtuální realitu. Představte si: nosíte headset a vstupujete do scény, kterou jste přežili - ale tentokrát ji můžete změnit. Výsledky ukazují 83 % úspěšnosti. To není sci-fi. To je příští krok.

Dr. Kate Hudgins předpovídá, že do roku 2030 bude psychodrama standardní součástí léčby PTSD - spolu s neurofeedbackem, tělesnou terapií a farmakoterapií. Ale ne jako náhrada. Jako doplněk.

Dr. Paul Frewen upozorňuje: „Nemůže nahradit léky u těžkých forem PTSD.“ To je pravda. Ale co když léky nezvládají všechno? Co když jste už všechno vyzkoušeli a stále se cítíte prázdní? Psychodrama vám neříká, jak to máte mít. Říká: „Zahraj si to. Uvidíš.“

Je to pro tebe?

Pokud:

• Chcete pracovat s traumatem, ale nemůžete o něm mluvit
• Cítíte, že vaše tělo si pamatuje něco, co vaše slova neumí vyjádřit
• Chcete zkusit něco jiného než „sedět a mluvit“
• Chcete vidět své vztahy, ne jen o nich mluvit

…tak je psychodrama pro vás.

Není to rychlá cesta. Nejsou to tři sezení. Je to cesta, která vyžaduje odvahu. Ale ta odvaha se nezíská slovy. Získá se tím, že se odvážíte hrát.