Schémová terapie pro poruchy osobnosti: Jak pracovat se schématy a režimy

Poruchy osobnosti nejsou jen „nesnášenlivé chování“ nebo „přehnané emoce“. Jsou to hluboce zakořeněné vzory myšlení, cítění a chování, které se vyvinuly už v dětství a trvají celý život - pokud je někdo nezačne pochopit a změnit. Mezi nejčastějšími a nejtěžšími patří hraniční porucha osobnosti, ale také poruchy z clusteru C, jako je úzkostná nebo závislá osobnost. A právě pro tyto případy je schémová terapie jednou z nejúčinnějších metod, které dnes známe.

Co je schémová terapie a proč je jiná?

Schémová terapie není jen „KBT s více emocemi“. Je to integrovaný přístup, který spojuje kognitivně-behaviorální techniky s psychoanalytickými pohledy na dětství, teorií vazby, gestalt terapií a prací s emoce. Vznikla proto, že tradiční KBT často selhávala u lidí s poruchami osobnosti - jejich myšlenky nebyly jen „nepřesné“, ale hluboce zakořeněné v bolesti z dětství.

Představte si, že jste jako dítě potřebovali lásku a bezpečí, ale vaši rodiče byli nezaujatí, kritičtí nebo náhlí. Vaše mozek si vytvořil schéma: „Jsem nevážený“, „Lidé mě opustí“, „Nemůžu důvěřovat nikomu“. Tyto vzory se staly vaší pravdou - a dnes vás vedou k opakujícím se konfliktům, sebevražedným myšlenkám nebo náhlým výbuchům. Schémová terapie neříká: „Změň své myšlenky“. Říká: „Pochopte, odkud tyto myšlenky pochází, a začněte je překonávat jinak“.

Raná maldaptivní schémata: Základní šablony bolesti

Schémata jsou jako vnitřní programy, které říkají: „Tohle se stane“, „Tohle jsem“, „Tohle se nikdy nezmění“. U lidí s poruchami osobnosti jsou tyto schémata často vzniklé v dětství, kdy byly nesplněny základní emoční potřeby: bezpečí, přijetí, autonomie, výraz, realistické hranice.

Některé běžné schémata:

• Opuštění/neručitelnost - „Všichni mě opustí, když se to začne líbit“
• Nepřijetí - „Jsem špatný, zkažený, nesprávný“
• Nezávislost a izolace - „Nemůžu spoléhat na nikoho, musím to dělat sám“
• Neúspěch - „Nikdy nebudu dobrý, dostatečný, úspěšný“
• Podřízenost - „Musím dělat, co od mě ostatní chtějí, jinak mě nebudou milovat“

Tato schémata nejsou jen myšlenky. Jsou pocity, tělesné reakce, impulzy. Když někdo řekne: „Nemůžu dnes přijít“, osoba s schématem „opuštění“ může cítit paniku, začít plakat, nebo najednou zavolat 10 lidí, aby potvrdili, že ji stále mají rádi. To není „přehnané chování“. To je přežití.

Schéma módy: Když se vaše vnitřní části „rozpadnou“

Schémata jsou statické. Ale režimy (módy) jsou dynamické. Jsou to dočasné stavy, ve kterých se člověk nachází - jako když se z něj náhle stane dítě, zločinec, kritik nebo záchranář.

U lidí s hraniční poruchou osobnosti se často vyskytují tyto módy:

• Zraněné dítě - cítí se hrozně, bezmocně, opuštěně. Pláče, křičí, sebevražedně myslí.
• Bezohledný dítě - reaguje agresivně, manipuluje, křičí, zničí všechno, když se necítí uznáno.
• Kritický rodič - vnitřní hlas, který sebe i ostatní napadá: „Jsi hlupák“, „Nikdy nic nezvládneš“.
• Odtržený ochránce - odstupuje, zavírá se, přestává cítit. „Nechci nic, nechci nikoho.“
• Zdravý dospělý - ten, který se snaží být přítomný, rovnovážný, odpovědný. Ten, který je cílem terapie.

Když někdo začne plakat, protože ho přítel zavolal pozdě, není „přehnaný“. Je v režimu zraněného dítěte. Když někdo vypálí celý den na sociálních sítích, protože se cítí zanedbaný, je v režimu bezohledného dítěte. Terapeut neříká: „Zastav to“. Říká: „Co se právě děje uvnitř? Kdo tě teď ovládá?“

Limitované opakované rodičovství: Terapeut jako nový rodič

Nejpodivnější, ale nejúčinnější část schémové terapie je tzv. limited reparenting - ohraničené opakované rodičovství. To znamená, že terapeut nejen poslouchá, ale aktivně funguje jako nový, bezpečný rodič - ale jen v omezené míře.

Nejde o to, aby terapeut byl „maminka“ nebo „tatínek“. Jde o to, aby:

• Byl přítomný, když pacient pláče
• Neodmítl ho, když se zlobí
• Nezakázal mu cítit, ale pomohl mu to pojmenovat
• Udržel hranice, když se chová agresivně
• Neřekl: „To je špatně“, ale: „Vím, že se cítíš ztraceně. A já jsem tady.“

Tento vztah je klíč. V dětství se schémata vyvinuly v nebezpečných nebo zanedbávajících vztazích. Terapeut je první bezpečný vztah, který se někdo naučil důvěřovat. A v tomto bezpečném vztahu se začíná měnit celá struktura osobnosti.

Skupinová terapie: Když se učíš, že nejsi sám

Skupinová schémová terapie je často zanedbávaná, ale pro mnohé je klíčová. V skupině lidé s poruchami osobnosti často zjistí: „To já nejsem jediný. Oni taky cítí to samé.“

Ve skupině se můžete naučit:

• Uvědomit si, jak jste vnímáni - a jak se to liší od toho, jak si myslíte, že jste vnímáni
• Uvidět, že vaše „zvláštní“ reakce mají logiku - jen nevím, jak se k nim přizpůsobit
• Počítat s emoce jiných - a přežít to
• Získat podporu od lidí, kteří vás opravdu rozumí

Studie ukazují, že kombinace individuální a skupinové terapie je o 30-40 % účinnější než jen individuální. A to přesto, že trvá 1-3 roky. Krátkodobé programy nejsou pro poruchy osobnosti dostatečné. Změna struktury osobnosti nejde rychle.

Co se děje s léky?

Léky nejsou řešením poruchy osobnosti. Ale mohou pomoci s příznaky. Antidepresiva mohou zmírnit depresi. Malé dávky antipsychotik mohou zklidnit náhlé výbuchy. Stabilizátory nálad mohou pomoci s náhlými nároky.

Ale žádný lék nezmění schéma „Jsem nevážený“. Žádný lék nevytváří bezpečný vztah. Žádný lék nezastaví režim zraněného dítěte.

Proto léky jsou jen doplňkem. Hlavní léčba je psychoterapie. A právě schémová terapie je jednou z mála metod, která ukazuje dlouhodobé výsledky - a to i u lidí, kteří už všechno vyzkoušeli.

Proč to trvá tak dlouho?

Poruchy osobnosti nejsou jako „náhlá zlomenina“. Jsou jako „postupně vytvořená křivka kosti“. Když se kost rozbije, můžete ji zasádnout. Ale když je dlouho nesprávně narovnaná, musíte ji pomalu, opatrně a trvale přetvarovat.

Práce se schématy a režimy vyžaduje:

• Pravidelná sezení (týdně nebo dvakrát týdně)
• Trpělivost - změny jsou malé, ale hluboké
• Odolnost proti frustraci - někdy se zdá, že jste zpátky na začátku
• Spolupráci - terapeut není „řešitel“, ale průvodce

Studie z roku 2022 potvrzují, že po 3 letech schémové terapie se u 60-70 % lidí s hraniční poruchou osobnosti výrazně zlepší kvalita života, vztahy a schopnost fungovat v práci. A to bez léků.

Kdo to může pomoci?

Schémová terapie je nejvíce prokázaná pro:

• Hraniční porucha osobnosti (HPO)
• Úzkostná porucha osobnosti
• Závislá porucha osobnosti
• Chronická depresivní porucha
• Posttraumatické poruchy s komplexním traumatem

Není vhodná pro:

• Psychózy (schizofrenie, bipolární porucha v akutní fázi)
• Velmi nízkou inteligenci nebo závažné kognitivní poruchy
• Lidi, kteří nechtějí změnit sebe

Nejde o to, jestli jste „nemocný“. Jde o to, jestli chcete pochopit, proč se cítíte tak, jak se cítíte - a jestli máte odvahu to změnit.

Co se děje dnes v oblasti?

Schémová terapie se rozšiřuje. Už se používá u poruch příjmu potravy, v párové terapii, v forenzní psychologii. Výzkumy zkoumají zkrácené skupinové programy, které by mohly být levnější a přístupnější. Ale základní pravidlo zůstává: bez bezpečného vztahu a bez hlubokého porozumění dětství se nic nezmění.

Největší pokrok je v tom, že lidé už nejsou „nesprávní“. Jsou přeživší. A jejich schémata nejsou „chybou“. Jsou přežitím. A přežití může být přeměněno - pokud máte správného průvodce.

Největší překážka není neúspěch. Je to strach. Strach, že se změníte. Strach, že to nebude stačit. Strach, že se znovu zraníte. Ale většina lidí, kteří to zkusili, říká: „Kdybych to věděl dřív, začal bych to hned.“