Sebepoškozování při HPO: Jak psychoterapie a bezpečnostní plán pomáhají přestat se ubližovat

Sebepoškozování u lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) není způsob, jak se „dostat na pozornost“. Je to způsob, jak přežít neudržitelné emoce. Když myšlenky jako „nic nevadí“, „jsem jen zátěž“ nebo „tohle je jediné, co mi dává klid“ přetrvávají, tělo se stává jediným prostředkem, jak zastavit vnitřní bouři. Ať už jde o řezání, spalování, údery nebo jiné formy ubližování - cílem není smrt, ale přerušení psychického bolesti. Tento jev, známý jako nesuicidální sebepoškozování (NSSI), postihuje 70-75 % lidí s HPO v Česku. A i když se o tom mluví málo, existují skutečně účinné cesty, jak se od toho osvobodit - a nejde jen o „přestat to dělat“.

Proč se lidé s HPO ubližují - a proč to nezastaví jen „silou vůle“?

NSSI není impulz, který by se dal zastavit tím, že si někdo řekne: „Už to nebudu dělat.“ Je to komplexní reakce mozku, který se naučil, že fyzická bolest zastaví emocionální. Studie z roku 2020 ukazují, že 95 % pacientek s HPO nemá kontrolu nad tím, kdy a jak se ubližují. 86 % zažívá příznaky jako úzkost, neklid nebo závratě, když se snaží přestat - stejně jako u závislosti. A 74 % potřebuje stále silnější poškozování, aby dosáhlo stejného účinku. Je to jako kdyby váš mozek měl vlastní systém analgetik - ale místo tablet používal nůž nebo zapalovač.

Nejde o „chcete-li“ nebo „nechcete-li“. Jde o to, že mozek nezná jiný způsob, jak se uklidnit. Když jste v dětství naučeni, že emoce jsou nebezpečné, že pláč je slabost, že nikdo vás neslyší - tělo se stává jediným místem, kde se můžete „cítit skutečně“.

Čtyři psychoterapeutické přístupy, které skutečně fungují

Neexistuje „jedna správná“ terapie, ale existují čtyři přístupy, které mají silnou vědeckou podporu a v praxi pomáhají lidem přestat se ubližovat.

Dialekticko-behaviorální terapie (DBT)

DBT je „zlatý standard“. Vytvořila ji Marsha Linehanová v roce 1991, aby pomohla lidem, kteří se neustále ubližovali a cítili, že nikdo je nepochopí. DBT se nezaměřuje jen na „přestat dělat“ - učí vás, co dělat namísto toho. Klasický program trvá rok a zahrnuje dvě hodiny individuální terapie a dvě hodiny skupinového tréninku týdně.

Čtyři klíčové dovednosti:

• Mindfulness - naučíte se být v momentě, než vaše mysl unikne do minulosti nebo budoucnosti.
• Regulace emocí - rozpoznáte, co vás vyhání z rovnováhy, a naučíte se jí zpět přivést.
• Tolerování distressu - naučíte se přežít krizi bez sebepoškozování. Například technika TIPP: Teplota (obložte si obličej studenou vodou), Intenzivní cvičení (běh na místě), Ponořit (připravte si ledovou vodu a ponořte si tvář), Pařez (přidržte si v ruce ledový kousek).
• Interpersonální efektivita - naučíte se říct „ne“, požádat o pomoc, nebo říct, co potřebujete - bez ztráty vztahu.

Studie ukazují, že po roce DBT se frekvence sebepoškozování sníží o 77 %. Ale není to snadné - 30 % lidí terapii opustí kvůli vysoké náročnosti. V Česku je k dispozici pouze 12 certifikovaných DBT týmů. Čekací doba je průměrně 8 měsíců.

Mentalizační terapie (MBT)

MBT se zaměřuje na jednu věc: jak přemýšlíte o svých emocích a o tom, co cítí druzí. Lidé s HPO často „ztrácejí“ sebevědomí - nevědí, zda jejich emoce jsou reálné, zda jsou jejich myšlenky vůbec v pořádku. Terapeut vám pomáhá „udělat krok zpět“.

Příklad: Když se cítíte zradění, místo aby vás to nutilo k řezání, MBT vás vede k otázce: „Co si ten člověk opravdu myslel?“, „Může to být jen jeho špatný den?“, „Co jsem já cítil, když jsem to zažil?“

MBT trvá 18 měsíců, má nižší dropout rate (15 %) a je lepší pro lidi s komplexními vztahovými problémy. Ale 42 % pacientů v Česku říká, že terapeut „příliš mluvil o teorii a neukázal jim, jak to v praxi použít“.

Transference-focused psychotherapy (TFP)

TFP se dívá na to, jak se vaše vztahy s terapeutem odrážejí vaše vztahy s ostatními. Když se vám terapeut zdá nevrlý, je to proto, že vás opravdu nezná, nebo proto, že jste se naučili, že všichni lidé vás v podstatě odmítají? TFP vás učí rozpoznávat tyto vzory - a měnit je.

Schematerapie (ST)

ST se ptá: „Jaké přesvědčení o sobě máte, které vás zničilo?“ Například: „Jsem nevážený“, „Nikdy nebudu dostatečně dobrý“, „Když někdo odmítne, znamená to, že jsem zmetek.“ Tyto přesvědčení se nazývají „schémata“. ST vám pomáhá je rozpoznat, pochopit, odkud pocházejí - a nahradit je novými, zdravějšími.

Bezpečnostní plán - váš osobní návod, jak přežít krizi

Bezpečnostní plán není „zázračný papír“. Je to váš osobní návod, jak přežít chvíli, kdy se cítíte, že nemáte žádnou jinou volbu než se ubližovat. V Česku jej 65 % pacientů označuje za nejužitečnější nástroj - víc než jakoukoliv techniku z DBT.

Praktický bezpečnostní plán má šest kroků:

1. Rozpoznání výstražných signálů - co se děje ve vašem těle a mysli, když se blíží krize? Zrychlený tep, těžký dech, myšlenky jako „tohle je jediné, co mě uklidní“?
2. Vnitřní strategie - co můžete udělat, aniž byste se ubližovali? Technika 5-4-3-2-1: Uvidíte 5 věcí, slyšíte 4 zvuky, cítíte 3 věci, voníte 2 věci, chutnáte 1 věc. Nebo: napište si na papír, co se stane, když se ubližujete - ne jen bolest, ale následky: krev, lékaři, zmatek, ztráta práce.
3. Kontaktování podpory - seznam 2-3 lidí, kterým můžete zavolat. Ne „kdo je dobrý“, ale „kdo zvedne telefon, i když je půlnoc“. Uveďte jejich jména a čísla.
4. Profesionální pomoc - čísla linky důvěry, nejbližší psychiatrické ambulance, vašeho terapeuta. Ne „když to bude špatné“, ale „teď, hned“.
5. Bezpečné prostředí - odstraňte nástroje. Nůž, baterka, nůžky, kovové předměty - uložte je někam, kam se nedostanete, když jste v krizi. Nejen „dáme to pryč“, ale „dáme to do trezoru, kde je klíč u kamaráda“.
6. Důvody pro život - napište si vlastními slovy, proč chcete žít. Ne „mám rodinu“, ale „chci vidět, jak se moje sestra vydá za muže“, „chci se naučit hrát kytaru“, „chci být schopen říct: jsem v pořádku“.

Bezpečnostní plán musí být vypracován v klidu, ne v krizi. A musí být průběžně procvičován. 35 % lidí jej ignoruje - až dokud nezažijí závažnou krizi.

Farmakoterapie - léky jako pomocník, ne řešení

Žádný lék nezastaví sebepoškozování. Ale některé mohou zmírnit emoce, které ho vyvolávají.

SSRI antidepresiva (např. fluoxetin), serotonin-dopaminové antipsychotiky (např. aripiprazol) nebo thymostabilizátory mohou snížit intenzitu sebepoškozování o 30-40 %. Ale varování: u 15-20 % lidí mohou antidepresiva v prvních 4 týdnech zvýšit riziko sebepoškozování. Proto se léky nikdy nepředepisují samy - pouze jako doplněk k psychoterapii.

Co se děje v Česku - a co se může změnit

V Česku je HPO přítomná u 1,6 % populace. Ale kvalitní terapie je těžko dostupná. 12 DBT týmů, 8 MBT programů - všechny v hlavních městech. Většina lidí čeká měsíce, než se dostanou na terapii. A když se dostanou, stojí to 12 000 USD za rok - v Česku to znamená 270 000 Kč. Většina lidí to nemůže zaplatit.

Ale něco se děje. Od ledna 2023 Ministerstvo zdravotnictví testuje standardizované bezpečnostní plány v 15 psychiatrických ambulancích. A v roce 2022 byla schválena první digitální aplikace - „DBT Coach“. Poskytuje 24/7 přístup k technikám regulace emocí, bezpečnostním plánům a výstražným signálům. Klinická studie ukázala, že po třech měsících používání se sebepoškozování snížilo o 45 %.

Prof. Tomáš Novotný předpovídá: „Do roku 2025 bude 60 % terapií kombinovat osobní sezení s digitálními nástroji.“ To znamená, že i lidé v malých městech budou mít přístup k nástrojům, které dříve měli jen ti, kdo žili v Praze nebo Brně.

Co můžete dělat - když se cítíte ztraceně

Nejde o to, abyste „přestali být nemocní“. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, co je - a mít nástroje, když to příliš bolí.

• Požádejte o bezpečnostní plán - nečekáte, až se to stane. Vytvořte ho teď, s terapeutem nebo s někým, kdo vás podporuje.
• Nečekáte na „větší sílu“ - začněte malým krokem. Dnes: napište si důvod pro život. Zítra: zavolejte někomu, když se cítíte zle. Po týdnu: vyzkoušejte techniku 5-4-3-2-1.
• Nejsou jediní - 70 % lidí s HPO prochází tím samým. Váš bolest není vaše vina. Váš přežití není slabost. Je to odvaha.

Sebepoškozování je největší zbraň, kterou máte proti sobě. Ale není to vaše jediná zbraň. Existují jiné. A většina z nich začíná tím, že si řeknete: „Chci se naučit jinak.“