Stojíte před rozhodnutím, které může změnit celý váš život: hledáte terapeuta, ale nevíte, jestli ten, koho jste našli, opravdu umí pomoci s vaším problémem. Možná jste už přečetli desítky webových stránek, kde terapeuti píší, že se specializují na úzkost, traumata, poruchy příjmu potravy nebo vztahové konflikty. Ale když jste se na první schůzce zeptali, kolik klientů s vaším problémem už léčili, odpověď zněla: „No, pracuji s mnoha lidmi...“
To není jen náhoda. V České republice je trh s psychoterapií plný nejasností. Podle dat České psychoterapeutické společnosti má přes 12 000 registrovaných psychologů, ale jen 2 350 z nich má oficiální certifikát pro výkon psychoterapie v rámci zdravotnictví. Zbytek - a to je většina - pracuje mimo zákonný rámec. A když se ptáte, kdo má oprávnění, kdo ne, většina lidí neví. 43 % Čechů podle průzkumu STEM/MARK nemá představu, jak ověřit kvalifikaci terapeuta.
Co vlastně znamená „specializace“ u terapeuta?
Specializace není jen slovo na webových stránkách. To, co většina lidí považuje za specializaci - „pracuji s dětmi“, „zaměřuji se na úzkost“ - je většinou jen zkušenost, ne kvalifikace. Pravá specializace je potvrzená dokumenty. V ČR existuje jen jedna skutečně legálně uznávaná forma: Osvědčení o funkční specializaci v psychoterapii. Tento certifikát vydává Institut pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví pod záštitou Ministerstva zdravotnictví. K jeho získání je třeba absolvovat minimálně tříletý akreditovaný výcvik, projít komplexní zkouškou a mít za sebou minimálně 400 hodin terapeutické praxe pod dohledem supervizora.
Bez tohoto certifikátu terapeut nemůže vykazovat psychoterapii pojišťovně. To znamená, že pokud chcete, aby vaše sezení byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, musíte vybrat terapeuta s tímto dokumentem. A právě on je jediný, kdo má oficiální potvrzení, že se věnoval specifickému typu terapie - například kognitivně-behaviorální terapii pro PTSD, nebo systémové terapii pro poruchy příjmu potravy.
Kdo může poskytovat psychoterapii v ČR?
Ne každý, kdo říká „terapeut“, je stejný. Existují tři hlavní skupiny:
- Psychiatr - lékař s titulem MUDr., který absolvoval pětiletou specializaci v psychiatrii. Může předepisovat léky a provádět psychoterapii. Jeho služby jsou plně hrazeny pojišťovnou.
- Klinický psycholog - má titul PhDr. nebo Mgr. z psychologie, absolvuje pětiletou předatestační přípravu a zkoušky. Pokud má Osvědčení o funkční specializaci, může poskytovat psychoterapii hrazenou pojišťovnou (max. 40 sezení ročně).
- Psychoterapeut - nemusí mít lékařské ani psychologické vzdělání. Absolvuje výcvik podle akreditovaných škol (např. Jungovská, Gestalt, systémová). Pokud nemá certifikát od Ministerstva zdravotnictví, nemůže vykazovat službu pojišťovně. Jeho práce je plně placená z vlastní kapsy.
Na první pohled se liší jen o titul. Ale rozdíl je v odpovědnosti, vzdělání a zákonném rámci. Pokud máte vážný problém - například BPD, PTSD nebo anorexii - nechte si potvrdit, zda terapeut má tento certifikát. Bez něj je to jako jít k zubnímu lékaři, který nemá licenci.
Jak zjistit, jestli terapeut opravdu pracoval s vaším problémem?
Neříkejte si: „Vypadá mi dobře.“ Otázky, které musíte položit, jsou přímočaré a konkrétní:
- „Máte Osvědčení o funkční specializaci v psychoterapii?“ - Pokud řekne „ne“, nezakládejte naděje na hrazení z pojišťovny. Pokud řekne „ano“, požádejte o jeho číslo a ověřte ho na stránkách Institutu pro postgraduální vzdělávání.
- „Kolik klientů s vaším problémem jste v posledních dvou letech léčil?“ - Neříkejte „s úzkostí“. Řekněte: „s úzkostí a příznaky přísného perfectionismu a nespavostí“. Pokud odpoví „několik“, nechte si říct konkrétní číslo. Pokud odpoví „nebývá to běžné“, je to červená vlajka.
- „Jaký terapeutický přístup používáte pro tento typ problému?“ - Pokud odpoví „všechno“, nebo „intuitivně“, je to známka nedostatečné specializace. Očekávejte název metody: např. „expoziční terapie pro fobie“, „traumavědomá terapie podle van der Kolk“, „DBT pro BPD“.
- „Můžu vidět váš certifikát?“ - Nebojte se to říct. Většina kvalitních terapeutů ho ukáže hned. Pokud se vyhýbá, je to varovný signál.
Podle průzkumu na terapie.cz z roku 2022 lidé, kteří tyto otázky položili, byli s výsledkem terapie spokojeni v 72 % případů. Ti, kteří se neptali - jen věřili - byli spokojeni jen ve 41 %.
Kde najít terapeuta s ověřenou specializací?
Nejistější cesta je Google. Nejbezpečnější je Adresář psychoterapeutů na psychoterapeuti.cz. Tento seznam obsahuje pouze ty, kteří splňují zákonnou podmínku - mají certifikát a jsou registrovaní jako poskytovatelé zdravotních služeb. Každý má uvedený titul, certifikát, přístup a specializaci. Pokud tam není, není to legální poskytovatel.
Ještě lepší je se zeptat svého praktického lékaře nebo psychiatra. Ti znají terapeuty, kteří opravdu pracují s konkrétními diagnózami. Pokud máte diagnózu - např. PTSD, BPD, anorexii - požádejte lékaře o doporučení. Většina z nich má seznam těch, kdo mají skutečnou zkušenost.
Na platformách jako Anonymni.cz nebo Recenze.cz se můžete podívat na recenze, ale buďte opatrní. Některé recenze jsou falešné. Hledejte konkrétní příběhy: „Nalezla jsem terapeuta s certifikátem v expoziční terapii pro fobie. Za 12 sezení jsem překonala desetiletou fobii.“ To je důkaz. „Terapeutka byla milá“ - to není důkaz specializace.
Nezapomeňte na první seznámení
Většina kvalitních terapeutů nabízí první seznámení zdarma - a to není jen marketing. Je to vaše příležitost. Přijďte s připravenými otázky. Přijďte s konkrétním popisem svého problému. Přijďte jako klient, ne jako zájemce o „dobrou atmosféru“.
Na první schůzce si všimněte: Je terapeut schopen přesně popsat, jak by postupoval s vaším problémem? Nebo jen vás poslouchá a říká „rozumím“? Pokud neumí vysvětlit, co bude dělat a proč, není specializovaný. Zkušený terapeut vám řekne: „Pro vaši situaci bych navrhl kombinaci DBT a trauma-focused CBT, protože vaše příznaky odpovídají kritériím BPD s komorbidní úzkostí. V prvních sezeních bychom se zaměřili na stabilizaci a identifikaci triherů.“
Taková odpověď je důkaz specializace. „Myslím, že bychom mohli popřemýšlet o vašich pocity“ - to není.
Co dělat, když jste už u terapeuta a cítíte, že to nejde?
Nemusíte to trpět. Pokud po třech sezeních necítíte žádný pokrok, nebo terapeut se vyhýbá konkrétním otázkám, můžete přerušit. Většina terapeutů má pravidlo: „První tři sezení jsou pro obě strany testovací.“ Pokud se nechcete vracet, nechte to. Nejde o to, jestli jste „špatný klient“. Jde o to, jestli terapeut má kvalifikaci.
Podle průzkumu mezi klienty na Anonymni.cz 68 % lidí zažilo situaci, kdy terapeut tvrdil, že se specializuje na problém, který vůbec neovládal. Jeden případ: klientka s anorexií se dostala k terapeutce, která řekla, že „pracuje s poruchami příjmu potravy“. Při druhé schůzce přiznala: „S vámi jsem nikdy nepracovala. Vždycky jsem pracovala s lidmi s přejídáním.“
Nezapomeňte: váš čas, vaše peníze a vaše duševní zdraví jsou důležité. Není potřeba „vydržet“ terapii, která vás nevede kupředu.
Co se mění v roce 2026?
Naštěstí se věci zlepšují. Od ledna 2023 VZP hraje 40 sezení psychoterapie ročně pro klienty s diagnózou. Ministerstvo zdravotnictví aktualizovalo vzdělávací programy - důraz je na traumavědomou péči, terapii pro LGBTQ+ klienty a poruchy příjmu potravy. V roce 2024 má být předložen nový zákon o zdravotnických povoláních, který má vytvořit jednotný systém certifikace pro všechny terapeuty - bez výjimek.
Až se to stane, bude mnohem jednodušší zjistit, kdo je kdo. Ale dnes - a to je důležité - musíte být vy. Nechte si potvrdit certifikát. Zeptejte se na počet klientů. Vyhledejte terapeuta v oficiálním adresáři. Nechte si vysvětlit, jak bude pracovat. A pokud se vám něco nezdá, jděte dál. Váš problém je důležitý. A terapeut, který ho skutečně umí řešit, existuje. Jen ho musíte najít správně.