Spoluzávislost není jenom „příliš mnoho lásky“ nebo „přílišná péče“. Je to psychologická past, ve které člověk ztrácí sebe sama, aby druhý nezřítil. Nejde o to, že byste byli příliš laskaví. Jde o to, že vaše vlastní potřeby, emoce, dokonce myšlenky - všechno to zaniká, když se zaměříte na to, jak druhý člověk cítí, co dělá, nebo co řekne. A to všechno bez toho, abyste si toho vůbec všimli.
Co je spoluzávislost skutečně?
Spoluzávislost, známá také jako codependence, se nejprve objevila v kontextu alkoholismu. Rodinní příslušníci závislého člověka začali dělat věci, které měly „pomoci“ - řídit jeho život, vysvětlovat jeho chyby, zastupovat ho před ostatními, zatlačovat své vlastní potřeby. Ale místo aby to pomohlo, vytvořilo to cyklus: čím víc se snažili „zachránit“, tím víc se závislý člověk opíral o jejich pomoc. A tak se stalo, že oba byli závislí - jeden na alkoholu, druhý na tom, aby mohl „zachraňovat“.
Dnes už víme, že spoluzávislost není jenom u závislých. Může se vyskytnout v každém vztahu - s partnerem, rodičem, dítětem, kamarádem. Je to stav, kdy vaše sebeúcta, vaše stabilita, vaše klid - všechno to závisí na tom, jak se chová druhá osoba. Pokud je on šťastný, jste šťastný. Pokud je smutný, vy jste zničený. Pokud se zlobí, vy se viny cítíte. A pokud se vzdálí, vy se ztrácíte.
Jak rozpoznat spoluzávislost ve vztahu?
Není to snadné. Mnoho lidí, kteří jsou spoluzávislí, si myslí, že jsou „dobří lidé“. Že dělají všechno pro druhé. Ale to je právě ten problém. Spoluzávislý člověk nezachraňuje - on se ztrácí. A tady jsou konkrétní příznaky, které vás mohou upozornit:
- Často se cítíte odpovědný za pocity druhé osoby. Pokud je partner rozčílený, hned si říkáte: „To je moje vina.“
- Přizpůsobujete se všemu, aby se „nevytratil“. Měníte své názory, zrušíte plány, přestanete mít zájmy, jen aby byl partner spokojený.
- Neumíte říct „ne“. I když to dělá škodu vám - nebo když to je nezdravé pro vztah.
- Minimizujete své vlastní potřeby. „Můžu si to dovolit?“ je vaše nejčastější otázka. A odpověď je vždy „ne“.
- Neznáte své vlastní emoce. „Co cítím?“ - to je pro vás otázka, na kterou nemáte odpověď. Vaše pocity jsou jenom zrcadlení toho, co cítí druhý.
- Neustále se snažíte „kontrolovat“ chování druhého. Zavoláte, když neodpovídá. Zkontrolujete, kde byl. Vysvětluje to ostatním, aby nevěřili, že je „špatný“.
Podle organizace Anonymní spoluzávislí (CoDA) skupina podporující lidi s projevy spoluzávislosti, založená v České republice v roce 1994 jako součást Anonymních alkoholiků jsou tyto projevy rozděleny do čtyř kategorií: popírání, nízká sebeúcta, přizpůsobování a kontrola. A každá z nich vás může vést k úplné ztrátě identity.
Proč je spoluzávislost tak škodlivá?
Spoluzávislost není jen „nepříjemná situace“. Je to postupná destrukce vaší psychiky. Když neustále žijete pro druhého, vaše vlastní potřeby - včetně potřeby odpočinku, bezpečí, respektu, lásky - se ztrácejí. A to má důsledky.
Podle výzkumu z roku 2018 citovaného magazin-konopi.cz je spoluzávislost často spojena s jinými poruchami: deprese, úzkostí, hraniční poruchou osobnosti, nespavostí, PTSD nebo OCD. To není náhoda. Když vaše vlastní pocity nejsou důležité, vaše mozek se učí, že neexistujete. A to vede k chronickému stresu, únavě, pocitu prázdnosti.
Navíc spoluzávislost komplikuje léčbu primární závislosti. Když rodina závislého člověka „zachraňuje“ - například zaplatí jeho dluhy, vysvětlí jeho chyby, zastoupí ho - tak vlastně říká: „Nemusíš měnit. Já to za tebe vyřeším.“ A tak závislost trvá. A trvá. A trvá.
Dr. Kolitsch z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze to nazývá „náhodným záchranářem“. Ten, který se snaží zachránit, ale ve skutečnosti udržuje nemoc. A to je nejhorší. Protože vy nejste záchranář. Vy jste oběť.
Jak se léčí spoluzávislost?
Léčba spoluzávislosti není jako léčba zlomené ruky. Není to jedna návštěva u lékaře. Je to cesta, která trvá měsíce, často roky. A začíná tím, že přestanete věřit, že jste „dobrý“.
Standardní terapeutický proces má tři fáze:
- Vzdělávací fáze (4-6 sezení): Učíte se, co je spoluzávislost. Jak se projevuje. Jak se liší od zdravé podpory. V této fázi mnozí lidé popírají: „To se mnou není nic špatného. Já jsem jenom laskavý.“
- Identifikace vlastních emocí (8-10 sezení): Tady se učíte: „Co cítím?“ Ne „Co cítí on?“ Ne „Co bych měl cítit?“ Ale „Co cítím já?“ To je první krok k tomu, abyste znovu našli sebe.
- Nastavování hranic (12+ sezení): Tady se učíte říct „ne“. Učíte se, že vaše pocity jsou důležité. Učíte se, že nejste odpovědný za to, co dělá druhý. A že nejste „záchranářem“ - jste člověk, který má právo žít svůj život.
Podle dat Caritas VÚS z roku 2021 je klíčové, kolik sezení absolvujete. Ti, kteří projdou alespoň 20 sezení, dosahují 75% redukce příznaků. Ti, kteří zůstanou u 10 sezení, jen 32%. Léčba spoluzávislosti není „krátká“ - je to zpětná cesta k sobě samotnému. A ta trvá.
Kde najít pomoc?
V České republice existuje organizace Anonymní spoluzávislí (CoDA) skupina podporující lidi s projevy spoluzávislosti, založená v České republice v roce 1994 jako součást Anonymních alkoholiků. Nabízí pravidelná setkání zdarma ve 28 městech, včetně Olomouce, Brna, Prahy a Ostravy. V roce 2023 měla 42 pravidelných skupin - o 15 % více než v roce 2020. To znamená, že lidé začínají hledat pomoc.
Individuální terapie stojí průměrně 1200-2500 Kč za sezení. Ale problém je, že je málo terapeutů specializovaných na spoluzávislost. Podle Psycholog.cz z roku 2022 je v ČR pouze 17 certifikovaných terapeutů. A poptávka přesahuje kapacitu o 300 %.
Co se děje? Většina lidí se neobrátí na terapeuta, protože si myslí, že „to je jenom problém rodiny“. Nebo že „to se samo vyřeší“. Ale podle průzkumu Caritas ČR z roku 2021 68 % spoluzávislých lidí hlásí, že jejich problém nebyl rozpoznán ani lékaři - a to prodloužilo trvání trápení o průměrně 2,3 roku.
Co se děje v budoucnu?
Je to dobrá zpráva: spoluzávislost se konečně začíná brát vážně. Podle plánu Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 2023 bude od roku 2024 povinné zařadit screening spoluzávislosti do všech stacionárních adiktologických programů. To znamená, že když někdo přijde na léčbu alkoholismu, bude se ptát i na rodinu. A to je první krok k tomu, aby se závislost nezakryla pod „dobrým chováním“.
Nový výzkum z Univerzity Karlovy (2023) testuje kombinaci kognitivně-behaviorální terapie a mindfulness. První výsledky ukazují 63 % redukci příznaků - oproti 41 % u tradiční terapie. To znamená, že budoucnost bude větší, rychlejší a efektivnější.
Do roku 2027 se očekává, že počet certifikovaných terapeutů na spoluzávislost vzroste o 25 % ročně. A to je dobré. Protože každý člověk, který se naučí říct „ne“, je jeden člověk méně, který se ztrácí ve jménu lásky.
Co můžete udělat dnes?
Nemusíte mít všechno zodpovězeno. Ale můžete začít tady a teď.
- Přečtěte si webovou stránku Anonymní spoluzávislí (CoDA) skupina podporující lidi s projevy spoluzávislosti, založená v České republice v roce 1994 jako součást Anonymních alkoholiků - codependentanonymous.cz. Zjistíte, kde jsou setkání ve vašem městě.
- Přemýšlejte: Kdy jste naposledy řekli „ne“? Co se stalo poté? Jak jste se cítili?
- Přemýšlejte: Kdy jste naposledy cítili, že jste „příliš“? Příliš mnoho dělali pro někoho? Příliš mnoho se o někoho starali?
- Začněte psát deník. Každý den napište: „Co jsem cítil dnes?“ Ne „Co cítil on?“
Spoluzávislost není vaše vina. Ale vaše záchrana začíná tím, že přestanete věřit, že jste odpovědný za všechno. Jste člověk. A máte právo žít svůj život. I když to znamená, že někdo jiný bude muset žít svůj život sám.
Je spoluzávislost stejná jako závislost na alkoholu?
Ne, ale jsou propojené. Spoluzávislost není závislost na láce, ale na kontrole a podpoře druhé osoby. Vzniká často v rodinách, kde je někdo závislý na alkoholu nebo drogách. Ale může se vyskytnout i bez přítomnosti závislosti - například u návykově se chovajících partnerů, hyperkritických rodičů nebo osob s emoční závislostí. Spoluzávislost je „závislost na pomáhání“ - a to je stejně destruktivní.
Může být spoluzávislost léčena jenom pomocí skupin, bez terapeuty?
Ano, ale s omezeními. Skupiny jako Anonymní spoluzávislí (CoDA) poskytují podporu, pocit, že nejste sami, a strukturu pro učení se. Ale nejsou terapií. Terapeut vám pomůže prohloubit porozumění svým emocím, identifikovat kořeny problému a naučit se nové chování. Skupiny jsou skvělý doplněk - ale ne náhrada. Pokud máte závažné příznaky, jako je deprese nebo úzkost, je terapie nutná.
Proč je tak těžké rozpoznat spoluzávislost?
Protože se představujete jako „dobrý“ člověk. Většina spoluzávislých lidí si myslí, že dělají všechno pro lásku a péči. Je to jako když jste závislý na drogách a říkáte: „Jenom to potřebuji, abych fungoval.“ Spoluzávislost je „dobrý“ návyk - a proto je tak obtížná. Váš ego vás chrání tím, že vás přesvědčuje, že jste „neproblémový“.
Jak dlouho trvá, než se začne cítit změna?
První změny se obvykle objevují po 4-6 měsících pravidelné terapie nebo účasti ve skupině. Ale to neznamená, že jste „vyléčení“. Znamená to, že začínáte vnímat své vlastní pocity. Například: poprvé řeknete „ne“ a nebudete cítit vinnost. Nebo se budete cítit šťastní, když je partner smutný - protože víte, že to není vaše odpovědnost. Tyto chvíle jsou první kroky k novému životu.
Může spoluzávislost vést k fyzickému onemocnění?
Ano. Chronický stres, který vzniká v důsledku neustálého přizpůsobování a udržování vztahu, může vést k vysokému krevnímu tlaku, poruchám spánku, problémům s trávením, bolestem zad, slabší imunitě. Mnoho spoluzávislých lidí má příznaky, které se v lékárně připisují „nervům“ - ale skutečným příčinou je dlouhodobá psychická zátěž. Tělo hovoří - a často hovoří bolestí.
Je spoluzávislost dědičná?
Není geneticky dědičná, ale se naučí. Když jste v dětství vystaveni vztahům, kde byla péče podmíněná, kde jste měli za úkol „udržet klid“ v rodině, nebo kde jste museli „zachraňovat“ rodiče - vy se naučíte, že vaše hodnota leží v tom, jak dobře sloužíte druhým. To se stává vaší „normou“. A to se přenáší do dospělosti. Ale to, co se naučíte, se může i naučit znovu.