Ukončení terapie není konec, ale začátek nové fáze. Mnoho lidí si myslí, že když poslední sezení skončí, problémy už jsou za nimi. Ale realita je jiná. Pokud se neudělá nic dalšího, výsledky léčby se mohou začít rozpadat - často rychleji, než si člověk představuje. V Česku jen 39,7 % terapeutů nabízí formální follow-up, a přesto je to právě on, který rozhoduje, zda se zlepšení udrží nebo se vše vrátí zpět. Není to jen o tom, že „jste uzdravený“. Je to o tom, jak se naučíte žít s tím, co jste získali.
Proč se výsledky terapie ztrácejí?
Nejčastější důvod, proč se lidé po ukončení terapie cítí hůř, není, že terapie nefungovala. Je to, že nikdo neřekl, jak to udržet. Klienti často opustí terapeutický prostor s pocitem „to je vše?“ - a pak se najednou ocitnou v situaci, kde nemají nástroje, jak reagovat na stres, konflikt nebo smutek. Terapeutický vztah je jako opora. Když zmizí, mnozí se cítí, jako by jim někdo odtrhl podlahu.
Podle průzkumu Psychologického ústavu AV ČR (2021) klienti, kteří absolvují alespoň jedno kontrolní sezení šest měsíců po ukončení terapie, mají o 37,8 % nižší pravděpodobnost relapsu. To znamená, že jen jedno sezení může změnit celý výsledek. A přesto se většina lidí nevrací. Proč? Protože neví, že to může pomoci. Nebo protože si myslí, že to je „slabost“ - že když potřebujete pomoci znovu, znamená to, že jste selhali.
Příprava na ukončení začíná už na začátku
Největší chyba je čekat, až terapie skončí, abyste začali přemýšlet o tom, co bude potom. To je jako připravovat se na výlet až v okamžiku, kdy už jste na letišti. Odborníci, jako prof. Tomáš Ráb z 1. LF UK, doporučují začít připravovat klienta na ukončení už od 5. až 7. sezení. To neznamená, že se hned začne plánovat konec. Znamená to, že se začíná vytvářet myšlenka: „Co se stane, když už nebudu chodit k terapeutovi?“
Ve skutečnosti je to otázka, kterou by měl terapeut klást už v průběhu prvních sezení: „Co by se muselo stát, abyste už za mnou chodit nemusel/a?“ Tato otázka je klíčová. Nejde o to, aby klient „vyzradil“ své problémy. Jde o to, aby si vytvořil jasný obraz toho, co mu umožňuje žít bez terapie. Je to jako výuka jízdy na kole. Nejde jen o to, jak se učíte řídit. Jde o to, jak se naučíte udržovat rovnováhu, když už nikdo nedrží zadní kolo.
Co je follow-up a proč to funguje?
Follow-up není jen „kontrolní sezení“. Je to strukturovaný způsob, jak zkontrolovat, zda se výsledky udržují. V Česku se doporučuje mít alespoň dvě kontrolní schůzky: jednu po třech měsících a druhou po šesti. Někteří terapeuté navrhují i třetí po roce - hlavně u lidí, kteří prošli hlubinnou terapií.
Proč to funguje? Protože vás to vrací k tomu, co jste se naučili. Většina lidí si pamatuje, co se řeklo - ale zapomínají, jak to používat. V kontrolním sezení se neřeší nové problémy. Řeší se: „Co jste dělali, když vás to znovu zmocnilo?“ „Kde jste se zase ztratili?“ „Co vám pomohlo?“
Metoda CHAP, vyvinutá v Česku, umožňuje kvantifikovat změny po ukončení terapie. Například klientka s úzkostně-depresivními příznaky po rozvodu měla po roce změnu 0,8 v oblasti zmírnění symptomů - což znamená „velké zlepšení“. Ale jen 0,3 na úrovni základního konfliktu - což znamená, že hluboký vnitřní mechanismus zůstal nezměněn. To je důvod, proč je follow-up důležitý. Bez něj nevíte, zda jste jen „přežili“, nebo jste opravdu změnili.
Co dělat, když terapeut neřekne nic o follow-upu?
Je to běžné. Mnoho terapeutů nezahrnuje follow-up do standardního balíčku. V Česku jen 18,7 % hrazených terapií ho obsahuje. Ale to neznamená, že ho nemůžete požádat. Můžete se zeptat: „Můžeme si domluvit jedno sezení za šest měsíců?“ Nebo: „Můžete mi doporučit nějaký nástroj, jak si udržet tyto změny?“
Nejlepší je mít připravený „plán udržení výsledků“. To není něco, co vám terapeut dá na papíře. To je vaše vlastní strategie. Například:
- Když se cítím přetížený, zavolám příteli, kterého jsem si vybral jako „bezpečnou osobu“.
- Když začnu mít negativní myšlenky, píšu je na papír a ptám se: „Je to pravda? Nebo je to jen starý vzor?“
- Když se cítím ztracený, přečtu si své vlastní záznamy z terapie - ty, které jsem si dříve psal.
78,3 % terapeutů v Česku dává klientům domácí úkoly na udržení výsledků. To znamená, že to není jen teorie. Je to praktická pomůcka. A vy si ji můžete vytvořit sami - i když terapeut neřekne nic.
Co se stane, když se vše vrátí?
Není to selhání. Je to normální. Mnozí lidé si myslí, že když se cítí hůř, znamená to, že terapie nepracovala. Ale to není pravda. Terapie neodstraní problémy - naučí vás, jak s nimi žít. A život je složitý. Někdy se všechno znovu otevře. To neznamená, že jste zpět na začátku. Znamená to, že jste v průběhu života narazili na nový výzva.
Když se cítíte, že se všechno vrací, nezavírejte se. Nečekáte, až se to samo vyřeší. Navštivte terapeuta. Nebo se spojte s podpůrnou skupinou. Výzkum Hrnčiarové a kolektivu (2010) ukázal, že 83,2 % abstinujících pacientů po léčbě závislostí považovalo za nejužitečnější pravidelné skupinové sezení. To je důkaz, že podpora neznamená závislost. Znamená to, že jste živý člověk - a život je proces.
Co se děje v Česku? Trendy a budoucnost
V Česku se follow-up pomalu mění z luxusu na standard. V roce 2022 Ministerstvo zdravotnictví schválilo doporučené postupy, které stanovují, že každá terapie by měla obsahovat alespoň jedno kontrolní sezení po třech a šesti měsících. Plán Národní strategie duševního zdraví 2021-2030 cílí na to, že do roku 2025 by mělo být follow-up součástí 75 % hrazených terapií.
Technologie také pomáhá. Výzkumný tým Univerzity Karlovy pracuje na aplikaci „FollowUpApp“, která bude klientům posílat pravidelné dotazníky a tipy. To je jako „digitální terapeut“, který vás připomene: „Co jsi dnes udělal pro sebe?“
Trh se mění. V roce 2018 jen 22,1 % terapeutů nabízelo follow-up. V roce 2023 to bylo 39,7 %. A 63,2 % klientů je ochotno zaplatit za kontrolní sezení - průměrně 850 Kč. To znamená, že lidé už rozumí hodnotě toho, co získali.
Co můžete udělat dnes?
Nemusíte čekat, až vás terapeut požádá o follow-up. Můžete začít dnes:
- Prohlédněte si své záznamy z terapie. Co vám pomohlo nejvíc? Co jste se naučili?
- Seznamte si s tím, co by se muselo stát, abyste se znovu ocitli v špatné situaci. Co je vaše „červená výstražná linka“?
- Navrhněte si jednoduchý plán: když se cítím špatně, udělám X. Když se cítím ztracený, kontaktuji Y.
- Navštivte terapeuta za šest měsíců - i když se cítíte dobře. To je jako návštěva u zubního lékaře. Nečekáte, až vás bolí.
Terapie není zázrak. Je to práce. A práce nekončí, když se sezení skončí. Končí, když se naučíte žít bez ní - ale nezapomenete, jak to děláte.
Je follow-up nutný, když se cítím dobře?
Ano. I když se cítíte dobře, follow-up vám pomůže zjistit, zda jsou vaše výsledky stabilní nebo jen dočasné. Mnoho lidí si myslí, že když se necítí špatně, problém je vyřešený. Ale výsledky terapie se mohou ztrácet postupně - například kvůli stresu, změně vztahu nebo přirozenému zpětnému pohybu. Kontrolní sezení vám ukáže, zda potřebujete jen malý „nastavit“ nebo zda je třeba přemýšlet o další podpoře.
Kolik stojí kontrolní sezení po terapii?
Průměrná cena jednoho kontrolního sezení v Česku je 850 Kč. To je méně než polovina ceny standardního sezení, které se pohybuje mezi 1 500 a 2 500 Kč. Někteří terapeuté nabízejí snížené tarify pro follow-up. Některé organizace nebo neziskovky také poskytují zdarma nebo za podporu. Pokud jste dříve absolvovali hrazenou terapii, můžete se zeptat, zda je možné follow-up zahrnout do původní smlouvy.
Co když terapeut nechce dělat follow-up?
Pokud terapeut odmítne follow-up, neznamená to, že jste na vlastním. Můžete se obrátit na jiného terapeuta - ne nutně toho, kdo vás léčil. Mnoho terapeutů nabízí jen jedno sezení pro „přezkoumání“ bez dlouhodobého plánu. Nebo můžete využít podpůrné skupiny, které v Česku existují pro různé problémy - od úzkosti až po rozvod. Skupinová podpora často funguje lépe než individuální terapie, protože vám dává pocit, že nejste jediný, kdo se s tím potýká.
Je návrat k terapii známka selhání?
Nikoli. Návrat k terapii je známkou dospělosti. Znamená to, že rozumíte svému vnitřnímu světu a víte, že potřebujete podporu. Mnoho lidí, kteří se vrátí po půl roce nebo roce, prochází hlubšími změnami než ti, kteří se nikdy nevrátili. Terapie není „léčba, která jednou vše vyřeší“. Je to nástroj, který vám pomáhá žít lépe - a někdy potřebujete použít nástroj znovu. To je normální.
Můžu si sám vytvořit „digitální follow-up“?
Ano. Můžete si vytvořit jednoduchý systém: každý týden si napište tři věci, které vám pomohly, a tři věci, které vás vyčerpávaly. Použijte aplikaci jako „Day One“ nebo jednoduchý soubor na telefonu. Můžete si nastavit připomínky: „Dnes jsi se zeptal, co ti pomohlo?“ Nebo „Co jsi dnes udělal pro sebe?“. Tento systém vám pomůže zachytit malé změny - a předcházet větším problémům. To je vlastně to, co dělá dobře provedený follow-up - jen bez terapeuta.