Psycho-vzdělávací materiály: Jak číst a využívat pracovní listy v terapii

Pracovní listy v terapii nejsou školní úkoly. Nejsou ani nuda, kterou terapeut vymyslel, protože nemá lepší nápad. Jsou to pracovní listy v terapii - přesně navržené nástroje, které pomáhají klientovi vidět to, co slova samotná nedokážou vyjádřit. Když klient řekne: „Nevím, co cítím“, nebo „Všechno je to tak zmatečné“, pracovní list mu dá rámec, ve kterém se to zmatečné začne uspořádávat. A to bez toho, aby musel být psycholog nebo geniální slohář.

Proč pracovní listy vůbec fungují?

Mozek se nezajímá o teorie. Zajímá ho, co vidí, co dotkne, co napíše. Když klient sedí v terapii a slyší, že „emocionální regulace“ je důležitá, slyší jen slova. Když ale vezme do ruky list s kruhy, kde má označit, kde v těle cítí vztek, a pak napíše, kdy to poprvé zažil - něco se změní. Nejen v hlavě, ale v těle. Výzkumy z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity potvrzují: strukturované listy zvyšují efektivitu terapie o 30-40 %, pokud jsou správně použity.

Nejde o to, aby klient „vyplnil“ list. Jde o to, aby ho prožil. Když klient napíše na list: „Cítím se jako zatlačený v koutě“ a pak si nakreslí, jak vypadá ten kout - terapeut už neodhaduje, co cítí. Ví to. A to je rozdíl mezi běžnou konverzací a skutečnou terapií.

Kde se berou tyto listy a jaké jsou kvalitní?

V Česku se pracovní listy vyrábějí od desítek let, ale kvalita se liší jako černá káva od vody z kohoutku. Některé jsou zdarma na internetu, některé stojí tisíce korun. Klíčové je, zda mají teoretický základ.

Největší jméno v oblasti je projekt Terapeutické nástroje sada psycho-vzdělávacích materiálů založená na KBT, ACT a somatické terapii, vytvořená Dana Stříbrskou a Lenkou Šakti v roce 2020. Jejich listy nejsou jen obrázky. Každý má odkaz na výzkum, vysvětlení, proč ten konkrétní cvičení funguje. Například „Mapa emocí“ - kterou používá 90 % terapeutů, kteří pracují s úzkostí - vychází z kognitivně behaviorální terapie a přidává somatický prvek: kde v těle to cítíš? Jak se mění, když dýcháš?

Na druhé straně máte speciální listy pro děti od Klinická logopedie ČR sada čtyř barevných sad pro děti s poruchami sluchové percepce a gramatiky, vydána v září 2023. Tyto listy nejsou určené pro dospělé. Mají jiný jazyk: větší písmo, méně textu, více obrázků. Pro dítě po mrtvici nebo s vývojovou dysfázií je to jediný způsob, jak začít komunikovat své pocity.

A pak je tu Manuál DBT 225 pracovních listů pro dialektickou behaviorální terapii od nakladatelství Dobré knihy, vydáno v roce 2021. To je jako vysokoškolský kurz v knize. Bez předchozího vzdělání v DBT to není k použití. Pro začátečníka? Ne. Pro terapeuta, který už DBT používá? Ideální.

Co dělat, když klient řekne: „To je jako školní úkol“?

Je to běžné. A není to špatně. Je to signál. Znamená to, že list nebyl přizpůsoben. Ne že klient je „odporující“. Znamená to, že jste mu dali nástroj, který neříká jeho jazykem.

Terapeutka Jana Nováková z Prahy při práci s adolescenty přidává ikony, emoji, zkratky. „Když mám klienta 16 let, který si myslí, že terapie je pro slabáky - dám mu list s názvem ‚Kde mě to drží?‘ a místo textu má 5 obrázků: zámek, řetěz, strom, kámen, oblak. Vyber si, co ti připomíná tvůj vztek.“ Výsledek? 85 % z nich to vyplní. A pak začnou mluvit.

U starších klientů zvětšujete písmo. Zjednodušujete věty. Přidáváte konkrétní příklady: „Když jsi minulý týden zavolal synovi a on ti neodpověděl - co jsi cítil?“ Ne: „Popiš svou reakci na interpersonální ztrátu.“

Klíčové je: nekopírujte. Přizpůsobujte. To trvá 20-30 minut na klienta. Ale výsledek je, že list přestane být „úkol“ a stane se „klíčem“.

Neposlušný teenager ukazuje na obrázek oblaku na pracovním listu, terapeut za ním pozoruje jeho přeměnu.

Jak pracovní listy používat ve skutečné terapii?

Není to tak, že si vezmete list, dáte ho klientovi a řeknete: „Vyplň to.“ To je přesně to, co způsobuje, že lidé odmítají listy.

Pravý postup je takový:

  1. Diagnostikujte potřebu - Co klient potřebuje právě teď? Emocionální identifikaci? Zvládání stresu? Přijetí vlastních pocity? Vyberte list podle toho, ne podle toho, co máte na stole.
  2. Přizpůsobte ho - Upravte text, obrázky, formát. Přidejte jeho jméno. Přidejte jeho příklad. Udělejte to jeho vlastním slovem.
  3. Vysvětlete účel - „Tento list ti pomůže vidět, kde v těle se tvoje úzkost skrývá. Nechceme ji odstranit. Chceme ji poznat.“
  4. Proveďte ho společně - Nechte ho vyplnit v terapii. Nechávejte ho doma. Když ho vyplní před vámi, můžete vidět, jak se zastaví, jak se zamyšlí, jak se zatváří. To je důležitější než výsledek.
  5. Společně vyhodnoťte - „Co jsi zjistil, když jsi to vyplňoval?“ „Co tě překvapilo?“ „Co jsi cítil, když jsi to psal?“

Tento postup je základní. Bez něj je list jen papír. S ním je to nástroj, který mění životy.

Co se děje v Česku dnes - trendy a budoucnost

Trh s psycho-vzdělávacími materiály v Česku roste. V roce 2022 už byl na 48,7 milionu korun ročně. Většina z nich jde na pracovní listy. Ale většina z nich je špatně používána.

Nový trend? Digitální listy. Už 65 % terapeutů používá pracovní listy online - ve videokonferencích, přes aplikace. Některé platformy, jako Terapeutické nástroje, už mají listy, které se přizpůsobují odpovědím klienta. Když klient označí „velmi silný vztek“, list mu automaticky nabídne další cvičení na zvládání vzteku. To není AI, která hraje psychologa. To je AI, která pomáhá psychologovi.

AKL ČR spolupracuje s ČVUT na digitalizaci listů pro logopedii - listy, které samy zaznamenávají, jak dítě odpovídá, a říkají terapeutovi: „Tady je slabé místo. Zkus toto cvičení.“

Do roku 2025 se očekává, že 70 % českých terapeutů bude používat digitální listy. A zároveň Ministerstvo školství připravuje certifikační systém - první v Česku - který bude značit, které listy mají vědecký základ, které jsou jen „náhodný obrázek“.

To je důležité. Protože když se někdo přihlásí na Google a napíše „pracovní listy pro úzkost“, najde 500 výsledků. Jeden je od Terapeutických nástrojů. Dva jsou od neznámých blogů. Tři jsou z Facebooku. Který vybrat? Který je bezpečný? Který neudělá klientovi víc škody než pomoci?

Dítě dotýká se tabletu s animovanou mapou emocí, z něj vychází světlo, zatímco starší osoba pozoruje.

Co se stane, když to použijete špatně?

Je to jako používat lék bez předpisu. Někdy to pomůže. Někdy to neudělá nic. A někdy to způsobí škodu.

PhDr. Tomáš Václavek z Psycholog.cz varuje: „Mechanické používání listů bez přizpůsobení formalizuje terapii. Klient přestává být člověk. Stává se případem.“

Co to znamená? Když klient napíše: „Cítím se špatně“ a vy mu dáte list s 10 emocemi a řeknete: „Vyber jednu“, on vybere „smutek“. Ale ve skutečnosti se cítí hanbeně. A vy jste ho v tomto směru nevedli. A on si myslí: „Takže to je smutek? Takže jsem jen smutný?“ A přestane hledat hlouběji.

Nebo když dáte dítěti list s 20 otázkami o pocity, které nechápe. A on to vyplní, protože chce, aby ho terapeut měl rád. A vy si myslíte, že „to funguje“. Ale on se jen naučil, že v terapii se musí „dělat co se říká“.

Pracovní listy nejsou cíl. Jsou prostředek. A jako každý prostředek - musíte je používat s rozumem, s empatií a s otevřeností.

Co si vzít s sebou?

Nejde o to, mít nejvíce listů. Nejde o to, mít nejnovější. Jde o to, mít pravý list pro pravého klienta v pravý okamžik.

První krok: Vyberte si jednu sadu - například Terapeutické nástroje. Stažete si tři listy: „Mapa emocí“, „Když se to zastaví“ a „Co mě drží?“. Vyzkoušejte je na třech klientech. Přizpůsobte je. Nechte je vyplnit v terapii. Společně je vyhodnoťte.

Držte si záznam: Který list fungoval? Který ne? Proč? Co klient řekl? Co jste viděli v jeho tváři?

Nezapomeňte: Největší síla pracovních listů není v tom, co na nich je napsané. Je v tom, co se děje mezi klientem a terapeutem, když se na ně dívají společně. Když se klient řekne: „Tak to je tady. To jsem já.“

To je terapie. A to je to, co pracovní listy dokážou - když je použijete správně.